Jak vybrat djembe

Djembe je jeden z mála nástrojů, na kterých zahraješ něco smysluplného do pěti minut od vybalení, a zároveň se na něm dá zlepšovat celé roky. Nepotřebuje zesilovač, kabel ani zásuvku, stačí ti židle a dvě ruce, a hlasitostí v pohodě překřičí akustickou kytaru. Přesně proto ho vídáš na táborech, v bubnových kruzích, na zkouškách folkových kapel i v obývácích lidí, kteří se k hudbě vracejí po patnácti letech pauzy.

Problém přijde ve chvíli, kdy si otevřeš nabídku djembe a zjistíš, že dva bubny stejné velikosti se cenově liší i pětinásobně. Není za tím marketing, ale čtyři konkrétní věci, o kterých se musíš rozhodnout: jaká velikost, jaká blána, z čeho korpus a jak se ladí. Projdeme si je přesně v tomto pořadí, protože ve stejném pořadí je řeší i člověk, který stojí přímo v prodejně. Na závěr přidáme konkrétní modely, příslušenství, které se opravdu vyplatí, a pár rad, díky kterým ti buben vydrží roky.

Djembe pochází ze západní Afriky, z oblasti dnešního Mali, Guiney a Senegalu, kde ho po staletí vyřezávali z jednoho kusu tvrdého dřeva a natahovali na něj kozí kůži. Celé tajemství je v tvaru. Korpus má nahoře široký kotel, uprostřed se zúží do nohy a směrem k zemi se znovu rozšíří, takže vzduch se uvnitř zrychlí a vyrazí spodním otvorem ven. Funguje to podobně jako megafon, jen místo hlasu ho rozhýbe úder dlaně.

Z toho vyplývá i to, jak se na djembe sedí. Buben máš mezi koleny mírně nakloněný dopředu, aby spodní otvor nic nezakrývalo, a to je celé. Když ho položíš na zem naplocho, přijde asi o polovinu objemu, a je to nejčastější chyba u lidí, kteří si nástroj koupili, aniž by někoho viděli hrát naživo. Jestli nechceš sedět, existují stojany pro djembe, které ho nadzvednou za tebe.

Dřív než začneš porovnávat modely, vyplatí se vědět, co na nich vlastně budeš dělat, protože právě to rozhodne, co od bubnu potřebuješ. Hra na djembe stojí na třech úderech. Bass zahraješ celou dlaní do středu blány a zní hluboce a měkce. Tone dostaneš spojenými prsty těsně na okraji, když ruku hned po úderu odtáhneš, a je to ten jasný, zpívající tón. Slap je ostrý prásk na okraji, hraný uvolněnými prsty, a většině lidí trvá nejdéle, než ho zahraje čistě.

A právě na slapu je slyšet rozdíl mezi levným a dobrým bubnem, protože tenká blána nebo nedotažené provazy ti tenhle úder prostě nedají, i kdyby ses rozkrájel. Jestli tedy vybíráš první djembe a chceš u něj vydržet déle než jedno léto, vynech úplně nejlevnější polici. To je celý důvod, proč se vyplatí projít si ta čtyři rozhodnutí pořádně.

Velikost djembe se udává průměrem blány v palcích a výškou v centimetrech, přičemž obě čísla spolu souvisejí, takže stačí, když si zapamatuješ jedno. Dospělý hráč střední postavy si nejpohodlněji sedne k bubnu s dvanáctipalcovou blánou a výškou kolem šedesáti centimetrů, a právě v této velikosti najdeš i nejširší výběr modelů.

Jestli měříš víc než metr osmdesát, jdi radši na třináct nebo čtrnáct palců a výšku šedesát pět centimetrů, jinak se budeš při hraní hrbit a po půlhodině tě rozbolí záda. Desetipalcové bubny jsou vhodné pro teenagery, na hraní vestoje s popruhem a pro každého, kdo nástroj často nosí, ať už do školy, nebo na zkoušku.

Osm palců a méně patří dětem a tam se vyplatí podívat i do dětských perkusí, kde najdeš celé sady i menší ruční bubínky. U dětí je důležitější, aby buben nebyl příliš vysoký a aby dítě dosáhlo nohama na zem, než aby byl hlasitý.

Kozí kůže je to, co dává djembe jeho typický zvuk. Má nerovnoměrnou tloušťku, každý jeden kus zní trochu jinak, slap je s ní hlasitější a nástroj celkově živější pod rukama. Daní za to je, že reaguje na počasí, takže ve vlhku ti povolí a v suchém vytopeném bytě se napne, a jednou za čas ji budeš muset doladit.

Syntetická blána je přesný opak. Zní stejně v lednu i v srpnu, nemusíš ji řešit vůbec a vydrží hraní venku i v dešti. Slap je s ní tvrdší a méně barevný, ale ten rozdíl slyšíš hlavně ty pod vlastními dlaněmi, ne člověk, který stojí deset metrů od tebe.

Zjednodušeně to vypadá takto: na doma a do bubnového kruhu ber kůži, na tábory, do školy a všude, kam ho budeš vozit, ber syntetiku. A kdyby ti blána jednou dosloužila, není to konec nástroje, náhradní kusy jsou v blánách pro perkuse.

Tradiční africké djembe je vyřezané z jednoho kusu tvrdého dřeva, nejčastěji lenke nebo djalla, a poznáš ho podle toho, že vnitřek není hladký a jsou v něm vidět stopy po dlátu. Zní nejplněji a má nejvíc spodku, zároveň je ale nejtěžší, nejdražší a nejcitlivější na vlhkost, takže je to volba pro někoho, kdo už ví, co chce.

Mnohem rozšířenější jsou mahagonové bubny vyráběné v Indonésii a Thajsku, které tvarově i zvukově vycházejí z afrického originálu, ale jsou levnější a rozměrově stabilnější. Pro většinu lidí je to rozumná střední cesta, protože rozdíl ve zvuku je menší než rozdíl v ceně.

Třetí skupinu tvoří korpusy ze sklolaminátu. Nepraskají, nevadí jim déšť ani mráz a znějí hlasitěji a ostřeji než dřevo. Jestli plánuješ hrát venku, na festivalech nebo s dětmi, je to nejpraktičtější řešení, i když za cenu tepla v tónu.

Klasické djembe je laděné provazem, který vede mezi horním a spodním kruhem, a napětí zvyšuješ tím, že ho spleteš do diamantového vzoru. Zní to komplikovaněji, než to je. Naučíš se to za jedno odpoledne z videa, a když to jednou ovládáš, doladíš si buben kdekoli a bez jakéhokoli nářadí.

Mechanicky laděné djembe má místo provazu šrouby a napínací oka podobná bicím, takže ladění zvládneš ladicím klíčem za minutu. Je to řešení pro učitele, pro hráče v kapele, kteří se musí rychle přizpůsobit, a pro každého, koho splétání provazů předem odrazuje.

Zvukově mezi nimi zásadní rozdíl není, takže se rozhoduj podle povahy, ne podle uší. Provazové bubny bývají lehčí a vypadají tradičněji, mechanické jsou praktičtější a o kousek těžší.

Když máš ty čtyři věci vyřešené, výběr se najednou zúží na pár jmen. Nejširší nabídku má Meinl a pokrývá úplně všechny úrovně. Jako první djembe pro dospělého dává smysl Meinl HDJ4 Headliner s mahagonovým korpusem a kozí blánou, který dostaneš od osmi do třinácti palců, takže velikost z prvního rozhodnutí trefíš přesně. Kdo chce tradičnější zvuk, najde ho v řadě Journey, kde má Meinl FADJ7 silnější korpus a výraznější spodek.

Jestli jsi ve druhém rozhodnutí skončil u syntetiky, Meinl Alpine Series je stavěná přesně na to a nevadí jí déšť ani chlad. A jestli tě odradily provazy, Meinl PMDJ1 Mechanical Tuned Travel má šroubové napínání a vyrábí se s kozí i syntetickou blánou, takže si v něm vybereš podle druhého rozhodnutí. Na vrcholu nabídky stojí Meinl Professional African Style, tedy buben vyrobený v Africe z tvrdého dřeva a laděný provazem, který má úplně jinou dynamiku než cokoli pod ním.

Toca Percussion staví řadu Freestyle na sklolaminátovém korpusu, který je prakticky nezničitelný a existuje v provazové i mechanické verzi, což z ní dělá přirozenou volbu pro školy, tábory a hraní venku. Terre nabízí mahagonové djembe v celé škále výšek od třiceti do šedesáti pěti centimetrů a v řadě Professional Player i vážné nástroje pro zkušené hráče. Pro děti je nejbezpečnější volbou Nino, která dělá menší velikosti i předladěné sklolaminátové modely, u kterých neřešíš vůbec nic.

Samotné djembe ti na hraní stačí, ale tři věci se vyplatí skoro každému. První je obal, protože korpus je zvenku holé dřevo a jedna cesta v kufru auta ho dokáže odřít. V obalech a kufrech pro djembe najdeš i měkké verze s popruhy na záda, se kterými buben odneseš i na kole.

Druhá je stojan, který buben nadzvedne a nechá spodní otvor volný. Oceníš ho hlavně při delším hraní, kdy ho nechceš celou dobu držet koleny, a při vystoupeních, kde potřebuješ mít ruce volné.

Třetí je popruh, jestli plánuješ hrát vestoje. A když tě hraní chytne a budeš chtít rozšířit zvuk, nejčastější přírůstky k djembe jsou conga a bonga, případně cajon, který pokryje basu i snare naráz a o kterém máme samostatný článek jak vybrat cajon.

Djembe nepotřebuje skoro nic, ale tři věci mu vysloveně škodí. První je přímé slunce a radiátor, u kterých kůže vyschne a praskne. Druhá je vlhký sklep nebo garáž, kde blána povolí a dřevo nabobtná. Třetí jsou paličky, na které nástroj není stavěný a které ti kůži prorazí rychleji, než čekáš, takže je nech na conga, timbales a bloky.

Běžná údržba je otázka minuty. Po hraní blánu utři suchým hadříkem a jednou za čas jemně dotáhni provazy, když slyšíš, že tón klesl. Jestli se blána přesto přetrhne, výměna je úplně běžná oprava, nové kusy jsou v blánách pro perkuse a princip je stejný jako u bicích, kde ho krok za krokem rozebírá článek jak vyměnit blány na bicích.

Velikost vyber podle své výšky, u dospělého hráče je dvanáct palců jistota. Blánu vyber podle toho, kde budeš hrát, kůži domů a syntetiku ven. Korpus rozhoduje o teple tónu, přičemž mahagon je rozumný střed mezi cenou a zvukem a sklolaminát přežije všechno. A ladění vyber podle povahy, provaz, jestli tě baví řemeslo, a šrouby, jestli chceš mít hotovo za minutu.

Když si tyhle čtyři věci projdeš, výběr přestane být loterie. Celou nabídku máš v kategorii djembe, a jestli ještě váháš mezi typy ručních bubnů, mrkni i na conga, bonga a cajony. Jestli hledáš něco klidnějšího do rukou, podívej se na kalimby nebo do nástrojů pro muzikoterapii.

Zvládneš, a rychleji, než čekáš. Nepotřebuješ noty, ladičku ani učitele a první použitelný rytmus zahraješ ten samý den, co buben vybalíš. Zároveň má djembe dost hloubky na to, aby tě bavilo i po pár letech, až se dostaneš ke slapům a ke hře ve skupině.

Dětem do deseti let sedí blána šest až osm palců a výška do čtyřiceti centimetrů, starším dětem osm až deset palců. Důležitější než průměr je ale posed, dítě musí dosáhnout nohama na zem a buben mezi koleny udržet. Menší velikosti najdeš i mezi dětskými perkusemi.

S kozí blánou ho zkontroluj jednou za pár týdnů a vždycky po větší změně prostředí, třeba když ho přineseš z auta do vytopeného pokoje. Se syntetickou blánou neladíš prakticky nikdy, a to je její hlavní výhoda.

Řekněme si to na rovinu, djembe je hlasitější, než si představuješ, hlavně bass a slap. Pomůže menší velikost, hraní měkčí dynamikou a podložka pod bubnem, která tlumí přenos zvuku do podlahy. V paneláku se vyplatí domluvit se sousedy na časech, přesně jako u bicích.

Jestli budeš hrát převážně doma, ber kůži, zní živěji a naučíš se vnímat, jak nástroj reaguje na počasí i na tvoje ruce. Jestli budeš buben vozit po táborech a hrát venku, syntetika ti ušetří spoustu starostí a zní pořád stejně.

Radši ne. Djembe je stavěné na hru rukama a palička kůži natrhne nebo prorazí. Jestli tě láká hrát paličkami, jsou na to conga, timbales a bloky, případně rovnou bicí.