Jak vyměnit struny na kytaře

Struny se dají vyměnit dvěma způsoby. Buď přijdeš s kytarou k nám do showroomu a uděláme ti to na počkání i s kontrolou nástroje, nebo si to uděláš doma sám podle tohoto návodu. Doporučujeme zkusit to druhé, protože jde o jedinou údržbu, kterou budeš na kytaře dělat pravidelně celý život, a po pár opakováních ti zabere dvacet minut u kuchyňského stolu.

Nepotřebuješ na to dílnu ani zkušenosti, stačí tři levné pomůcky a trocha trpělivosti při prvním pokusu. Projdeme si celý postup od chvíle, kdy povolíš první strunu, až po poslední doladění o dva dny později, a jelikož se akustická, elektrická a klasická kytara liší právě v tom, jak je struna uchycená u kobylky, každá z nich dostane vlastní postup, zatímco zbytek kroků je pro všechny tři stejný.

Většina lidí zjistí, že má staré struny, až dávno po tom, kdy to měla zjistit, protože se neopotřebují ze dne na den, ale pomalu a nenápadně. Nejdřív zmizí jas a akord, který před měsícem pěkně zvonil, najednou zní ploše. Potom se začne ztrácet ladění, kytara ti klesá po pár písních a jednotlivé struny se mezi sebou rozcházejí, přestože ladicí mechaniky jsou úplně v pořádku. A když přejedeš prstem po spodní straně struny v místě nad pražci, nahmatáš zářezy, které tam předtím nebyly.

Pomůže i obyčejný pohled. Rez, tmavé skvrny a nazelenalý povlak na ovinutých strunách znamenají, že se dovnitř ovinutí dostal pot spolu s vlhkostí, a taková struna ti navíc obrušuje pražce mnohem rychleji než nová. Šetřit na strunách se proto nevyplatí, protože za ušetřených pět eur zaplatíš později při přebrušování pražců mnohem víc.

Čísla v tabulce ber jako příklad, ne jako pravidlo, protože jeden člověk zničí sadu za dva týdny a jiný na téže kytaře vydrží půl roku. Rozhoduje kyselost potu, počet hodin na nástroji a to, jestli si po hraní struny utřeš.

Předtím, než se pustíš do samotné výměny, měla by ti na stole ležet nová sada, protože rozebraná kytara není stav, ve kterém chceš studovat rozdíly mezi tloušťkami. Celý výběr podle materiálu, tloušťky a typu nástroje rozebírá článek jak vybrat struny na kytaru, a když už víš, co hledáš, najdeš to v kytarových strunách.

Podle typu nástroje jdeš buď do strun pro akustickou kytaru, do strun pro elektrickou kytaru, do nylonových strun pro klasickou kytaru, případně do sad strun pro klasickou kytaru, a jestli doplňuješ jen jednu prasklou, existují i jednotlivé struny. Basgitara má vlastní kategorii ve strunách pro basgitaru.

Vystačíš si s trojicí pomůcek, které dohromady stojí míň než jedna sada strun. Nejvíc času ti ušetří navíječ strun, protože ruční otáčení mechaniky u šesti strun zabere víc než celá zbylá výměna, a většina navíječů má na konci ještě výřez na vypáčení kolíku, takže dostaneš dva nástroje v jednom.

Druhou pomůckou jsou cvakačky, tedy malé štípací kleště na struny, kterými ustřihneš přebytečný konec drátu. Bez nich musíš strunu ohýbat dokola, dokud se nezlomí, což je zdlouhavé a zůstane po tom ostrý hrot, o který se při každém ladění škrábneš. Třetí věcí je ladička, kterou budeš potřebovat nejen na konci, ale i průběžně, jelikož nové struny se první hodiny dotahují samy od sebe.

Kromě toho si nachystej hadřík a něco z kytarové kosmetiky, například čisticí prostředky Dunlop, čisticí a leštící hadříky Dunlop, celou čisticí sadu Dunlop nebo čisticí prostředky D'Addario, protože při výměně se dostaneš na místa, ke kterým se jinak nedostaneš. Kytaru polož na stůl a pod krk jí dej srolovaný ručník, aby ležela stabilně a nehoupala se při každém zatáhnutí, a jestli ji nemáš kam mezi hraním odkládat, vyplatí se dokoupit i kytarový stojan.

Tohle řeší skoro každý, kdo mění struny poprvé, a ve většině případů je ta obava zbytečná. Krk běžné kytary je stavěný na to, aby zvládal změny napětí, a dvacet minut bez strun mu neublíží o nic víc než změna počasí. Když dáš dolů všechno najednou, získáš navíc přístup k celému hmatníku i k hlavě, takže si při té příležitosti nástroj pořádně vyčistíš.

Jsou však tři situace, ve kterých měň opravdu po jedné struně. První je kytara s Floyd Rose nebo s plovoucím tremolem, kde kobylka drží v rovnováze napětí strun proti pružinám v těle, takže po uvolnění všech strun se svalí dozadu a nastavování začneš znovu. Druhou je nástroj s nepřilepenou kobylkou, kterou drží na místě jen tlak strun, a tam si před začátkem obkresli tužkou její polohu. A do třetice se vyplatí měnit po jedné vždycky, když si nejsi jistý, jak byla kytara původně poskládaná, protože zbylé struny ti slouží jako názorná předloha.

Začni tím, že otáčíš mechanikou do té doby, dokud struna úplně neztratí napětí a nezačne plandat. Teprve pak ji můžeš ustřihnout cvakačkami, protože napnutá struna po ustřihnutí švihne, poškrábe lak a v horším případě zasáhne oko. Je to jediné místo v celém postupu, kde se dá opravdu ublížit, takže si ho nepospíchej.

Uvolněný konec potom vytáhni z válečku mechaniky, a když se zasekne, nesnaž se ho vytrhnout silou, ale rozmotej závity navíječem. Jestli se přitom váleček točí naprázdno nebo v něm cítíš vůli, problém není ve struně, ale v samotné ladicí mechanice, kterou lze vyměnit samostatně.

Chvíle, kdy je hmatník bez strun, přijde párkrát do roka, takže ji využij. Suchým hadříkem setři nános pod místem, kde struny normálně leží, a většinou budeš překvapený, kolik se toho tam za pár měsíců nasbíralo, protože jde o směs potu, prachu a odřeného kovu.

U oleje na hmatník buď opatrný, protože kolem něj koluje víc špatných rad než dobrých. Patří výhradně na nelakované dřevo, tedy na palisandr nebo eben, a úplně v klidu stačí dvakrát do roka. Na lakovaný javor, jaký má většina kytar typu Fender Stratocaster, olej nepatří vůbec, jelikož lak nic nepropustí a jediné, čeho dosáhneš, je mastný povrch, na kterém se drží prach. Když ho použiješ, nanes ho vždycky na hadřík a ne přímo na dřevo, přebytek hned setři a nech hmatník chvíli odpočinout. Vhodné přípravky najdeš v kytarové kosmetice a čisticích prostředcích Dunlop.

Od tohoto místa se postup rozděluje podle toho, jaký typ kytary máš, protože právě uchycení u kobylky je jediná část výměny, která se u akustiky, elektriky a klasiky zásadně liší.

U akustiky drží strunu v kobylce kolík a právě tady vzniká nejvíc zbytečných škod. Kolík nikdy nepáčej kleštěmi ze strany, protože se buď zlomí, nebo ti odštípne dřevo kolem otvoru, a taková oprava stojí víc než deset sad strun. Místo toho nejdřív zatlač strunu směrem dovnitř těla, čímž uvolníš kuličku zpod kobylkové desky, a potom už kolík lehce vysuneš výřezem na navíječi. Když nejde ven ani tak, znamená to, že zdola pořád tlačí kulička, ne že by kolík seděl pevně. A jestli se ti jeden stejně zlomí, není to tragédie, kobylkové kolíky se prodávají samostatně i po sadách.

Novou strunu provlékni otvorem, zatlač ji dovnitř a kolík vrať zpátky tak, aby jeho drážka směřovala k ozvučnici, tedy k samotné struně. Potom strunu pomalu táhni nahoru, dokud neucítíš, že kulička zevnitř dosedla na kobylkovou desku, a kolík přitom přidrž palcem. Jestli tenhle krok přeskočíš, struna se po natažení vytáhne i s kolíkem, zpravidla přesně při prvním akordu. Vhodné sady najdeš ve strunách pro akustickou kytaru, přičemž nejpoužívanější tloušťky jsou .011 a .012.

Elektrické kytary mají několik typů kobylek a od toho se odvíjí i postup. Jestli vede struna přes tělo, provlékneš ji zezadu a táhneš do té doby, dokud kulička nedosedne na zadní stranu nástroje. U kobylek typu top-load, tedy těch, do kterých se struna vkládá shora, ji jednoduše zavěsíš přímo do kobylky. U tremola typu Stratocaster vede struna přes blok ukrytý pod zadním víkem, takže víko odšroubuj a dávej pozor, aby se struny uvnitř navzájem nezkřížily. Jestli zjišťuješ, že máš některý díl opotřebovaný, podívej se na kytarové kobylky nebo rovnou na celý kytarový hardware.

Zvláštní kapitolou je Floyd Rose, kde měň striktně po jedné struně, jemné dolaďovače ještě před začátkem vrať do středu jejich rozsahu a strunu do zámku vkládej rovně, ne nakřivo. Jelikož se na kobylce dá pokazit víc věcí než na ostatních, natočili jsme k němu dvoudílné video v naší dílně: Jak si nastavit Floyd Rose, část 1 a část 2. Celý postup máme rozepsaný i v článku jak nastavit Floyd Rose. Když přejdeš na jinou tloušťku sady, změní se napětí a s ním i poloha kobylky, takže se hodí i návod jak nastavit elektrickou kytaru.

Tloušťky u elektriky začínají níž než u akustiky, nejběžnější je .009, která se snadno ohýbá, a .010, která dá hutnější tón, a celý výběr najdeš ve strunách pro elektrickou kytaru.

Klasická kytara je jediná, kde struna nemá na konci kuličku, takže ji musíš uvázat, a i když to na první pohled vypadá složitě, po druhé struně to už jde samo. Provlékni konec struny otvorem v kobylce směrem od sebe, nech přesahovat zhruba 5 cm, obtoč ho zpět okolo vlastní struny a provlékni pod vzniklou smyčkou.

Rozdíl je v počtu ovinutí. U tří basových strun stačí dvě, protože jejich ovinutý povrch dobře drží, ale u tří výškových udělej tři až čtyři, jelikož čirý nylon je kluzký a se dvěma ovinutími se uzel při prvním naladění jednoduše povolí. Utahuj pomalu a sleduj přitom, jestli se uzel stahuje za hranou kobylky a ne přímo na ní, protože jinak ti hrana časem strunu prořízne. Sady najdeš v nylonových strunách pro klasickou kytaru a v sadách strun pro klasickou kytaru, samotný nástroj rozebírá článek jak vybrat klasickou kytaru.

Předtím, než začneš cokoliv navíjet, protáhni strunu otvorem ve válečku a nechej si za sedlem volnou rezervu asi na dva až tři prsty. Bez téhle rezervy nemáš z čeho udělat potřebné závity a struna se ti bude ve válečku protáčet, ale jestli jí necháš příliš, vznikne na válečku neuspořádaná kupa drátu, která se bude celé dny usazovat a s ní i ladění.

Právě tady vzniká většina problémů s laděním, které lidé potom svalují na levný nástroj nebo na špatné ladicí mechaniky. Struny se mají navíjet směrem dovnitř hlavy tak, aby vedly od válečku k sedlu co nejpříměji, a na klasické hlavě s rozložením tři plus tři to znamená, že basové struny se točí jedním směrem a výškové přesně opačným.

Počet závitů přitom není otázka vzhledu, ale funkce. Na ovinutých basových strunách stačí dva až tři závity, protože jejich hrubý povrch drží třením sám od sebe, ale na tenkých výškových udělej raději tři až pět, jinak se hladká struna ve válečku protáčí a kytara ti bude klesat do falše, i kdybys ji doladil desetkrát za sebou. Závity mají navíc jít pěkně pod sebe směrem dolů k hlavě a nemají se křížit přes sebe, protože překřížený drát se při hraní postupně usazuje a tón klesá ještě i o dva dny později.

Když máš strunu naladěnou do přibližné výšky, přebytečný drát ustřihni cvakačkami nakrátko těsně u válečku. Nenechávej trčet pár centimetrů pro jistotu, protože o takový konec se škrábneš při každém ladění a v obalu ti při přenášení poškrábe lak na hlavě.

Nové struny přicházejí z výroby stočené na cívce a první hodiny se samy dotahují, takže jestli je nenatáhneš ručně, budeš doladťovat po každé jedné písni a začneš z toho obviňovat výrobce. Nalaď proto kytaru nejdřív zhruba, potom chyť strunu u dvanáctého pražce a jemně ji potáhni od hmatníku nahoru, asi 2 cm, a takhle projdi celou její délku od kobylky po hlavu.

Následně dolaď a celý postup zopakuj třikrát až čtyřikrát, přičemž hotový jsi tehdy, když se tón po potažení přestane měnit. Nemusíš být přitom hrubý, protože cílem je usadit závity a vyrovnat napětí po celé délce, ne strunu natáhnout silou. Ocelové struny se ustálí za pár hodin hraní, kdežto nylonové potřebují tři až pět dní a první den je budeš ladit i několikrát.

Nalaď kytaru načisto podle ladičky a potom projdi každou strunu po celé délce krku, přičemž poslouchej, jestli někde nedrnčí o pražec. Jestli si nejsi jistý postupem, celé ladění krok za krokem rozebírá samostatný návod na našem blogu.

Nakonec zkontroluj ještě dvě věci, na které se při výměně zapomíná. První je výška strun nad hmatníkem, druhou to, jestli akordy na dvanáctém pražci ladí stejně čistě jako na prvním. Při přechodu na jinou tloušťku sady se totiž mění tah na krk a nástroj si často vyžádá i jeho nastavení, což je běžná věc a ne porucha. A dokud máš kytaru v ruce, mrkni i na to, jestli máš vůbec čím hrát, protože trsátka se ztrácejí ještě rychleji než struny, a jestli ti někde neleží zapomenutý kapodastr.

Chyb, které při výměně strun vidíme opakovaně, je jen pár a všechny se dají obejít. Nejnebezpečnější je stříhání napnuté struny, která po přestřižení švihne a kromě laku umí zasáhnout i obličej, takže vždycky nejdřív povol napětí. Hned za ní je páčení kolíku kleštěmi, protože odštípnuté dřevo kolem otvoru v kobylce je oprava za víc peněz než deset sad strun dohromady.

Další tři chyby nejsou nebezpečné, jen otravné. Málo závitů na výškových strunách způsobí, že kytara nedrží ladění, a člověk pak hledá poruchu v mechanikách, které jsou úplně v pořádku. Přeskočené natahování znamená dva dny ladění místo hraní a zase to odnesou struny, přestože za to nemůžou. A jestli přejdeš na nižší ladění bez toho, abys změnil tloušťku sady, struny budou plandat a ztratíš tón, kterého jsi chtěl dosáhnout.

Kdyby se ti při výměně přece jen něco zlomilo, většina drobností se dá dokoupit samostatně v náhradních dílech pro kytary, a zbytek věcí, které se okolo kytary vyplatí mít doma, najdeš pohromadě v kytarovém příslušenství.

Celá výměna stojí na pěti věcech a když si je zapamatuješ, zbytek je už jen rutina. Povol strunu dřív, než ji ustřihneš. Kolík z kobylky uvolni tlakem dovnitř těla a nikdy ne kleštěmi. Nechej si na hlavě rezervu na dva až tři prsty a naviň tři až pět závitů na tenkých strunách, přičemž první vedeš nad konec struny a ostatní pod něj. Potom struny pořádně natáhni a teprve nakonec dolaď načisto.

První výměna ti zabere hodinu a budeš u ní nervózní, druhá půl hodiny a při třetí už budeš přemýšlet nad něčím jiným. Sada strun přitom stojí míň než oběd, takže se neboj měnit je častěji, než máš pocit, že je třeba, protože rozdíl ve zvuku slyšíš okamžitě. A jestli se ti do toho ani po přečtení nechce, přines kytaru k nám do showroomu a vyměníme ti struny na počkání.

Jestli hraješ hodinu denně, počítej zhruba s jednou sadou měsíčně, při občasném hraní ti klidně vydrží půl roku. Rozhoduje však stav strun, ne kalendář, takže když znějí tupě, přestanou držet ladění nebo na nich nahmatáš zářezy, je čas bez ohledu na to, jak dávno jsi je dal.

Můžeš a přesně k tomu slouží jednotlivé struny, které se prodávají po kuse. Nová struna však bude znít jasněji než zbytek sady a bude se několik dní dotahovat, takže jestli má sada za sebou už pár měsíců, vyplatí se vyměnit rovnou všechno.

U běžné kytary ne, protože krk je na změny napětí stavěný a dvacet minut bez strun mu neuškodí. Po jedné měň jen u Floyd Rose, u plovoucího tremola a u nástrojů s nepřilepenou kobylkou, kde by se ti rozpadlo nastavení.

Na ovinutých basových strunách stačí dva až tři, na tenkých výškových udělej tři až pět. Mají jít pod sebe směrem dolů a nemají se křížit, přičemž první závit veď nad konec struny a všechny ostatní pod něj, aby se konec sám zajistil.

Téměř vždy je důvodem to, že nebyly pořádně natažené nebo mají na válečku málo závitů. Potáhni každou strunu u dvanáctého pražce nahoru, dolaď a několikrát to zopakuj, a jestli selhává jen jedna konkrétní, podívej se na její namotání a na to, jestli se nezasekává v nultém pražci. Když se váleček volně protáčí, opotřebovaná je ladicí mechanika.

Určitě ho netahej kleštěmi, protože odštípneš dřevo. Zatlač nejdřív strunu směrem dovnitř těla, aby se kulička uvolnila zpod kobylkové desky, a potom už kolík vysuneš výřezem na navíječi, jelikož odpor téměř vždy dělá kulička zdola a ne kolík samotný. Jestli se stejně zlomí, nové kobylkové kolíky stojí pár eur.

Zvládneš, ale potrvá ti to přibližně třikrát déle a ohnutý konec struny zůstane ostrý místo čistě ustřiženého. Obě pomůcky stojí dohromady pár eur a najdeš je v nářadí pro kytaru, takže se vyplatí koupit je hned s první sadou.

Používej ho jen na nelakované dřevo, tedy na palisandr a eben, a úplně stačí dvakrát ročně. Na lakovaný javor olej nepatří, jelikož ho lak nepřijme, a vždycky ho nanášej na hadřík a ne přímo na dřevo, přičemž přebytek hned setři. Vhodné přípravky jsou v kytarové kosmetice.

Poprvé počítej s hodinou, protože budeš každý krok kontrolovat, ale po několika opakováních to zvládneš za dvacet minut. Klasická kytara trvá vždycky o něco déle než ostatní, protože uzly na kobylce si vyžadují trpělivost a nedají se uspěchat.

Protože na ni v tom místě tlačí něco ostrého a bude to dělat i další sadě. Jestli praská u kobylky, bývá na sedýlku ostrá hrana nebo zářez a řešením je výměna dílu z kytarových kobylek, a jestli praská u hlavy, příčinou je špatně opracovaný nultý pražec.

Bas má vlastní postup, silnější struny a delší menzuru, tedy délku kmitající struny, takže se mu vyplatí věnovat samostatně. Sady najdeš ve strunách pro basgitaru a celý návod krok za krokem rozebírá článek jak vyměnit struny na basgitaře.

Po přechodu na silnější sadu si všimneš, že kapodastr reaguje citlivěji, protože příliš velký přítlak táhne tóny nahoru a akordy pak znějí vysoko. Dotahuj ho proto jen tolik, aby struny nedrnčely, a ani o kousek víc.