Kovové struny pro akustickou kytaru rozdělujeme podle tloušťky, resp. tvrdosti na měkké, středně měkké, středně tvrdé, tvrdé a extra tvrdé. Co to znamená? Měkké struny (devítky) se příjemně dotláčejí, snadno vytahují a dobře se s nimi pracuje na hmatníku. Jsou proto vhodné převážně na sólovou hru. Nemají však takový pevný tón a rychle ztrácejí dech (mají krátký dozvuk). Středně měkké (desítky) a středně tvrdé (jedenáctky) jsou kompromisem mezi vlastnostmi měkkých a tvrdých strun. Patří zároveň mezi nejprodávanější. Tvrdé struny (dvanáctky a výše) jsou vhodné převážně na doprovodnou hru - hraní akordů. Mají pevný silný tón, ale kvůli své tloušťce se hůře mačkají a nevyhratým prstíčkem už dají pořádné zabrat, zato však dokážou nejvíce využít rezonanční potenciál kytary. Pokud zvažujete natáhnout kovové struny na klasickou kytaru namísto nylonových, volte raději co nejměkčí, protože představují nejmenší zátěž na kobylku.
