Coleman Hawkins, známý jako "Hawk" nebo "Bean", byl průkopníkem amerického jazzového tenorsaxofonu, který se narodil v roce 1904. Byl jedním z prvních, kdo v jazzu prosadil tenorsaxofon a formoval jeho zvuk v době, kdy ještě nebyl jako jazzový nástroj příliš uznáván. Na rozdíl od svých současníků si Hawkins vytvořil silný, expresivní styl, který vycházel z jedinečných vlastností saxofonu, nikoli z napodobování klarinetu. Jeho bohatý tón, emocionální hloubka a komplexní arpeggiovaná improvizace ovlivnily celé generace saxofonistů, včetně Bena Webstera a Dona Byase. Hawkins se prosadil v éře swingu a hrál také klíčovou roli ve vývoji bebopu ve 40. letech 20. století. Hawkinsovo umění, kterého si vážili jeho kolegové jako Lester Young a Miles Davis, určovalo standardy jazzového saxofonu nejen v jeho době.