Top 10 albumů, které definovaly synth-pop 80. let

Syntetizátor byl dlouho luxus. V šedesátých letech zabíral celou stěnu studia a stál jako auto. Pak se zmenšil, zlevnil a na začátku osmdesátých let ho sehnala i kapela bez peněz. Kraftwerk mezitím ukázali, co se s ním dá dělat. Zbytek dekády už patřil bicím automatům a jednomu dobrému refrénu. Tohle je desítka albumů, na kterých synth-pop osmdesátek stojí. Doma by ti neměl chybět ani jeden.

Dva Švýcaři, kteří si na hudebníky ani nehráli. Boris Blank nikdy nestudoval hudbu a skladby lepil z tisíců zvuků, které si sám nahrál do archivu. Dieter Meier vedle něj nezpíval, jen mluvil, jako by ti něco šeptal do ucha.

Oh Yeah znáš i tehdy, když jsi o Yello nikdy neslyšel. Ta dvě slova zazní vždy, když má ve filmu přijít něco drahého nebo nemravného, poprvé v Ferris Bueller's Day Off. Vicious Games a Desire jsou důkaz, že album není jen o jednom vtipu.

Fun fact:Meier byl profesionální hráč pokeru, hrál golf za Švýcarsko a psal povídky. Do studia chodil jako výtvarník, který si našel nový materiál.

Vince Clarke napsal Depeche Mode první hity a pak z kapely v nejlepším odešel. Nechtěl slávu, chtěl skládat. Dal si inzerát do novin a ozvala se mu Alison Moyet, spolužačka z Basildonu s hlasem bluesové zpěvačky.

To spojení nemělo fungovat. Jeho stroje jsou chladné, její hlas ne. Only You, Don't Go a Situation dodnes zní jako návod, jak z toho udělat pop. Yazoo vydrželi dvě albuma a rozešli se na vrcholu, Clarke pak založil Erasure.

Fun fact:Only You o rok později přezpívali a cappella Flying Pickets a udělali z ní britskou vánoční jedničku. Clarke nemusel udělat nic a měl nejlepší Vánoce v kariéře.

Marian Gold a jeho dva kolegové chtěli dělat hudbu, která zní jako evropský film. Jejich debut proto není jen tanečný, je i smutný a trochu nadnesený. I název kapely si vzali z filmu, konkrétně od Jeana-Luca Godarda.

Big in Japan a Sounds Like a Melody jsou letní hity, ale Alphaville drží pohromadě titulní skladba. Forever Young je pomalá a patetická a přesně proto ji o dvacet let později začali hrát na maturitních plesech i na pohřbech po celém světě.

Fun fact:Big in Japan není o slávě. Je o dvojici závislé na heroinu u berlínské stanice Zoo, která si namlouvá, že jednou bude někde jinde.

Když zemřel Ian Curtis, Joy Division přestali existovat ze dne na den. Tři zbylí členové mohli hrát to samé dál. Místo toho si koupili sekvencer a bicí automat a učili se je používat naživo, i když jim to na koncertech zpočátku padalo.

Album je první, které je celé jejich. Age of Consent a Your Silent Face zní jako smutek, na který se dá tančit. Ten samý rok vyšla mimo album Blue Monday, dvanáctka, která spojila diskotéku s rockem a je nejprodávanějším 12palcovým singlem všech dob.

Fun fact:Peter Saville navrhl obal Blue Monday jako velkou disketu s výseky. Výroba stála víc, než singl v prodeji vydělal, takže každý prodaný kus vydavatelství Factory připravil o peníze.

Annie Lennox a Dave Stewart byli předtím pár i kapela a rozpadlo se jim oboje. Zůstaly jim dluhy a osmistopý magnetofon v malém studiu nad fabrikou. Neměli co ztratit, takže si přestali dávat pozor na to, co je vkusné.

Ten nejznámější riff nehraje kytara ani basa, ale syntezátor. Sweet Dreams, Love Is a Stranger a Here Comes the Rain Again z nich udělaly světovou dvojici za jeden rok. Lennox si k tomu ostříhala vlasy na krátko, nabarvila je na oranžovo a oblékla pánský oblek.

Fun fact: V klipu k Sweet Dreams se po zasedačce prochází kráva. Kapela ji tam dala proto, aby to nevypadalo jako obyčejné popové video, a vyšlo to.

Tři Norové se přestěhovali do Londýna, kde spali ve zkušebně a šetřili na jídle. Měli jednu skladbu, na kterou nikdo nesázel. Nahráli ji třikrát, dvakrát propadla a až třetí verze dostala video, které všechno změnilo.

Klávesový riff Take On Me napsal Magne Furuholmen jako patnáctiletý a hrál ho na Rolandu Juno-60. Morten Harket k tomu přidal falzet, který se nedá zapomenout. The Sun Always Shines on T.V. a Hunting High and Low pak dokázaly, že to není kapela na jeden hit.

Fun fact: Video s kreslenými postavami vzniklo technikou, při které se kreslí přímo do jednotlivých obrázků filmu. Trvalo čtyři měsíce, získalo šest ocenění MTV a skladbu vystřelilo v USA na první místo.

Roland Orzabal a Curt Smith se znali od třinácti a oba vyrůstali bez otce. První album Tears for Fears postavili na terapii a vzteku. Na druhém se rozhodli, že to bude znít velkolepě, a přidali živé bicí, kytarová sóla i orchestrální plochy.

Shout není píseň o křičení na někoho, ale o tom, že se člověk nemá nechat umlčet. Everybody Wants to Rule the World a Head Over Heels pak dobyly Ameriku a ze dvou kluků z Bathu udělaly stadionovou kapelu.

Fun fact:Everybody Wants to Rule the World vznikla jako poslední a Orzabal ji nejprve na album nechtěl, zdála se mu příliš lehká. Dnes je to jejich nejhranější skladba. Název albumu pochází z filmu o pacientce, která se cítila bezpečně jen v terapeutově křesle.

Neil Tennant psal do hudebního časopisu Smash Hits a Chrise Lowa potkal náhodou v obchodě s elektronikou. Zjistili, že chtějí to samé. Tanečnou hudbu s texty o penězích, třídách a o Londýně, který se v osmdesátých letech měnil na tvrdé místo.

It's a Sin je nejdramatičtější popový singl dekády a Tennant v něm účtuje s katolickou školou. Rent je nejchladnější balada o tom, že někdo někoho vydržuje. What Have I Done to Deserve This? zpívali s Dusty Springfield a vrátili ji tím na výsluní.

Fun fact: Na obalu Tennant zívá. Nebyla to nuda, ale přesně ten výsměch popové přetvářce, na kterém Pet Shop Boys postavili kariéru.

Kraftwerk z Düsseldorfu dělali hudbu o věcech, o kterých nikdo nezpíval. O datech, o číslech a o tom, že jednou budeme mít počítač doma. Ralf Hütter a Florian Schneider si ve studiu Kling Klang stavěli vlastní nástroje, protože ty koupené jim nestačily.

Computer Love má melodii, kterou si od nich o dvacet let později legálně vyžádal Coldplay pro skladbu Talk. Rytmus z Numbers zase rozebrali američtí producenti a postavili na něm elektro a hip hop. Kdo chce vidět, kde to začalo, ať si k tomu pustí i The Man-Machine z roku 1978.

Fun fact:Pocket Calculator nahráli v angličtině, němčině, francouzštině i japonštině. Na koncertech ji kapela hrála na skutečné kapesní kalkulačky a hračkářské klávesy, které si na pódium přinesla v kufříkech.

Depeche Mode začínali jako sladká kapela pro teenagery a hity jim psal Vince Clarke. Když odešel, převzal psaní Martin Gore a začal zvuk tahat do temna. Šesté album je moment, kdy se z popové kapely stalo něco většího a vážnějšího.

Never Let Me Down Again otevírá album riffem, který zní jako lavina, a dodnes ho na koncertech hrají jako hymnu. Strangelove a Behind the Wheel přidaly eleganci a napětí. Hlas Davea Gahana mezitím dorostl do polohy, kterou od něj publikum čeká dodnes.

Fun fact: Název měl být vtip, kapela si myslela, že pro masy nikdy nebude. Turné skončilo na kalifornském stadionu Rose Bowl před více než šedesáti tisíci lidmi. Záznam vyšel jako film 101, protože to byl stoprvní koncert turné.

Synth-pop nikdy nezmizel, jen se přesunul. Klasiky vycházejí v remasterovaných reedicích na LP deskách i CD a ke stejnému zvuku se vrací synthwave. Pokud chceš jít hlouběji, pusť si Human League, Soft Cell, Garyho Numana, Ultravox a Simple Minds. Průkopníky najdeš u Jeana-Michela Jarrea, Giorgia Morodera, Tangerine Dream a Vangelise.

Ten zvuk si dnes postavíš i doma. Mrkni na syntezátory a na analogové reedice klasiky od Rolandu, Korgu a Behringeru. Rytmus vyřeší groovebox, na cesty stačí kapesní syntezátor. Desky si pusť z gramofonu, dolaď sluchátky a zbytek dodělej merchem. Předchozí díl série máme o nu metalu.