Jak ovládnout virtuální kytarové efekty v DAW

Veřejným tajemstvím hudební produkce je, že nejlepší pedalboard je počítač. Ne proto, že by krabičky přestaly být dobré, ale proto, že zapojení, která si ve fyzickém světě může dovolit hrstka lidí, si v DAW postavíš za pár minut a bez jediného kabelu.

Kytarový chain je jen anglické pojmenování pro sérii efektů, zesilovačů a reproboxů zapojených za sebou, která dává tvůj výsledný zvuk. V hardwaru je to nejdražší a nejméně pružná cesta, protože každý kus stojí peníze, místo i čas na zapojení, a když to má fungovat i naživo, cena roste ještě rychleji. V počítači máš totéž za zlomek a s možností všechno přehodit dvěma kliky.

Projdeme si to od A do Z v pěti krocích. Nastavíš si vstup, zapneš gate, seřadíš efekty do správného pořadí, přidáš pluginy od jiných výrobců a nakonec postavíš paralelní efektové cesty, které jsou tou skutečnou výhodou počítače. Ke každému kroku dostaneš tipy z praxe a nastavení, díky kterým ti to nezačne sekat. Celou epizodu najdeš na našem YouTube kanálu, první část tady a druhou tady.

Jestli jsi už četl náš návod na pedalboard, princip znáš. Signál jde z kytary přes ladičku, přes gate, přes zkreslení, do hlavy, přes reprobox a na konci se k tomu přidává delay a reverb. Pořadí není náhoda a v počítači platí přesně totéž.

Rozdíl je v tom, co si můžeš dovolit. Chceš zkusit, jak zní tvůj riff přes čtyři hlavy a tři reproboxy? V hardwaru je to sedm nákupů a dva dny stěhování, v počítači čtyři kliky. Chceš mít pravý stereo chain, kde se modulace roztahují do stran tak, jak to slyšíš na deskách? Ve fyzickém světě na to potřebuješ stereo aparát se stereo efektovou smyčkou, a takové lidi u nás spočítáš na prstech jedné ruky. V pluginu to máš zapnuté od začátku.

A ještě jedna věc, která se nahlas moc neříká. Obrovské množství kytar na albech, která máš rád, vzniklo přesně takhle. Na obálkách časopisů sice všichni pózují u aparátů, ale realita ve studiu bývá jiná a často jde o kombinaci skutečné hlavy s virtuálním chainem.

Seznam je krátký. Elektrická kytara, zvuková karta s nástrojovým vstupem, sluchátka nebo monitory, nějaké DAW a aspoň jeden amp simulátor. Nic dalšího na začátek nepotřebuješ, ani aparát, ani mikrofon, ani upravenou místnost.

U zvukovky záleží hlavně na dvou věcech, na kvalitě nástrojového vstupu a na nízké latenci ovladače. Jestli ji teprve vybíráš, projdi si článek jak vybrat zvukovou kartu, a jestli váháš nad softwarem, pomůže ti srovnání FL Studia a Abletonu.

Z pluginů je Neural DSP nejznámější, ale AmpliTube od IK Multimedia, Guitar Rig od Native Instruments i TONEX dělají totéž a existují i bezplatné open source modely. V epizodě se pracuje s Archetype Gojira, tedy chainem postaveným podle Joea Duplantiera, ale všechno, co si ukážeme, funguje v jakémkoli jiném pluginu stejně.

Tohle je krok, který většina lidí přeskočí a pak se diví, proč jim to chrčí. Vstupní gain se nenastavuje v pluginu, ale na zvukové kartě. Vezmi kytaru, potenciometr hlasitosti dej na maximum a pořádně udeř prázdné struny, tedy tak silně, jak budeš reálně hrát, ne opatrně.

Gain na zvukovce potom stáhni tak, aby ti špičky nešly do červené ani při tom nejsilnějším úderu. Input v samotném pluginu nech na nule, ten je tam na automatizaci, ne na dorovnávání špatně nastaveného signálu.

Proč takhle? Protože když jednou signál překlipuješ na vstupu, žádný plugin ti to už neopraví, a zkreslení z klipování zní úplně jinak než zkreslení z aparátu.

První věc v chainu je noise gate a je to jediné pořadí, které nemá výjimku. V paneláku máš na lince šum, bzučení a všechno to elektrické mrmlání, které při vysokém gainu budeš slyšet víc než vlastní kytaru.

Zapni gate a nastav práh tak, aby ti zavřel signál, když nehraješ, ale nedusil doznívající tóny. I při hodně nízko nastaveném prahu ti gate spolehlivě odfiltruje elektrický hum, takže ho nemusíš hned zavírat natvrdo.

Když máš hotovo, přestaň hrát a zaposlouchej se. Jestli je ticho, jdeš dál. Jestli ne, zvedej práh po malých krocích, dokud ticho nedostaneš, ale zastav ve chvíli, kdy ti začne sekat konce frází.

Hned za gatem patří pitch shiftery a oktávery a wah. Důvod je čistě praktický: tyhle efekty sledují výšku tónu, a čím čistší signál dostanou, tím přesněji ji vyhodnotí. Když je dáš za zkreslení, začnou se ztrácet a u akordů je to slyšet okamžitě.

Za nimi následuje sekce overdrivů a zkreslení, tedy všechno, co jde před hlavu. I když máš na aparátu nastavený střední gain, metalisté ho stejně předkopávají Tube Screamerem nebo podobným boostem, protože to nepřidává ani tak zkreslení, jako spíš tlak ve středech a pevnější spodek.

Potom přichází samotný amp, kde nastavuješ gain, ekvalizaci, master a presence, a za ním reprobox, což jsou ve skutečnosti impulsní odezvy. Tady si vybereš reprobox a k němu konfiguraci mikrofonů, což je s fyzickým pedalboardem prakticky nedosažitelné, pokud si sám nenahráváš vlastní impulsy.

Za reproboxem bývá master ekvalizér s parametrickými pásmy a s horní i dolní propustí. Běžný kytarista takovou kontrolu nad celým tónem nikdy neměl a je to jedno z míst, kde virtuální svět jednoznačně vyhrává.

A úplně na konci jsou modulace, delay a reverb. Ne proto, že by to tak někdo určil, ale proto, že v hardwaru sedí v efektové smyčce za předzesilovačem, aby je neovlivňoval gain ani ekvalizace hlavy. Jestli si nejsi jistý, který efekt kam patří, projdi si i článek jak vybrat kytarový efekt.

Tady začíná zábava a tady je i hlavní rozdíl oproti hardwaru. V jednom pluginu jsi odkázaný na ty delaye, reverby a zkreslení, které ti výrobce dal. Jenže ty možná chceš úplně jiný overdrive, jinou fuzz nebo konkrétní simulaci, která se ti líbí víc.

Postup je jednoduchý. Nejdřív si zduplikuj stopu, aby ses o původní nastavení nepřipravil. Na kopii nech z amp simulátoru zapnutou jen hlavu a reprobox a všechno ostatní vypni, tedy gate, zkreslení i efekty. Před tenhle plugin potom zařaď drive, který chceš použít.

A teď ten trik, bez kterého to většině lidí nefunguje. Gate ti zůstal v amp pluginu, čili až za zkreslením, kde je úplně k ničemu. Řešení je, že si ten samý plugin nahodíš ještě jednou na první pozici, vypneš v něm úplně všechno kromě gatu a použiješ ho jen jako bránu. Výsledné pořadí pak vypadá takto: plugin jen s gatem, tvůj oblíbený drive, plugin jen s hlavou a reproboxem.

Nabídka drive a fuzz pluginů je prakticky nekonečná a většina z nich stojí zlomek toho, co ta samá krabička v hardwaru. Zvládneš tak za jeden večer vyzkoušet deset kombinací a zjistit, jak spolu jednotlivé aparáty a boosty reagují, což je poznání, které ti potom pomůže i při nákupu skutečných pedálů.

Tohle v počítači uděláš za minutu, kdežto v hardwaru by tě to stálo spoustu peněz. Podstata je v tom, že tvůj hlavní zkreslený zvuk zůstane nedotčený a efekty běží vedle něj na samostatných stopách, kde si jejich hlasitost i charakter nastavíš úplně nezávisle.

Postup krok za krokem. Zduplikuj si hlavní stopu a zapni na ní nahrávání, aby brala ten samý signál z kytary. Na kopii vypni amp i reprobox a nech zapnutý jen gate, aby ti do efektu nešel šum. Z téhle stopy potom pošli signál do nové stopy, na které máš delay.

Dvě věci, na kterých to stojí. Na každé paralelní efektové stopě dej mix na sto procent, protože suchý signál už máš v hlavní stopě a nechceš ho tam mít dvakrát. A hlasitost efektu pak řeš faderem té stopy, ne parametrem mix v pluginu.

Když teď zahraješ, slyšíš svůj zkreslený aparát a vedle něj delay, který je krmený čistou linkou, takže opakování jsou jasná a neucpávají mix. Jestli se ti to zdá příliš sterilní, pošli do delaye ten samý zkreslený signál, co jde do aparátu, a opakování budou zkreslená taky. Oba způsoby jsou správné, jen znějí jinak.

A tady se to už jen násobí. Výstup z delaye můžeš poslat dál do reverbu, ten reverb přepnout o oktávu výš a máš ten spacey zvuk, který znáš z desek. Přesně na tohle se hodí pluginy jako SoundToys EchoBoy, které mají filtry a nastavení, jaká ti vestavěný delay nikdy nedovolí. Takových paralelních cest s delaye, tremoly, reverby a modulacemi si můžeš postavit kolik chceš, jediným limitem je výkon počítače.

Duplikuj dřív, než začneš experimentovat. Kopie stopy tě nestojí nic a ušetří ti hodinu klikání, až se budeš chtít vrátit ke zvuku, který ti seděl.

Latence není u všeho stejný problém. Časové efekty jako delay a reverb jsou vůči ní odolné, protože pár milisekund navíc u zpožděného signálu prostě neslyšíš. Důležité je, aby byl bez latence tvůj hlavní zvuk, na který reálně hraješ.

Když to začne sekat, zvyš velikost bufferu až při mixu, ne při nahrávání. Během hraní potřebuješ malý buffer a nízkou latenci, při mixování už můžeš jít vysoko.

Zmraz nebo vyrenderuj stopy, se kterými jsi hotový. Paralelní cesty jsou výkonově drahé a deset otevřených reverbů ti procesor položí.

Nahrávej si DI stopu. Když máš uložený čistý signál z kytary, můžeš celý chain přestavět i za měsíc, aniž bys cokoli přehrával. Stejný přístup se vyplatí i při nahrávání podladěných kytar.

Nastav si šablonu. Když máš chain, který ti sedí, ulož si ho i s paralelními stopami jako projekt a příště začínáš rovnou hraním.

Otázka, která přijde vždycky: dá se tohle vzít na koncert? Dá, a je to přesně to, co se dneska děje. Multiefekty a modelery jako Neural DSP Quad Cortex, Nano Cortex nebo TONEX jsou v podstatě výkonné počítače, do kterých si poskládáš přesně tytéž cesty, jaké sis postavil v DAW.

Jestli s tím začínáš, dává smysl pořadí, které ti nezruinuje rozpočet. Nejdřív si chain vyladíš v počítači, kde tě experimentování nestojí nic, a teprve když víš, co doopravdy používáš, přeneseš to do podlahového multiefektu. Zjistíš přitom, že polovinu věcí, o kterých sis myslel, že je potřebuješ, nepoužíváš vůbec.

Nastav vstup na zvukovce, ne v pluginu, a hraj u toho naplno. Dej gate úplně první. Za ním pitch a wah, potom zkreslení, amp, reprobox a master ekvalizér, a modulace s delayem a reverbem nech na konec. Když ti nesedí některý článek řetězu, vyměň ho za plugin od jiného výrobce a gate si nahoď zvlášť na první pozici. A když chceš zvuk, který se nedá koupit, postav si paralelní efektové cesty s mixem na sto procent.

To je celé. Není to složité, jen to má pořadí, které se vyplatí dodržet. Celý postup i s ukázkami najdeš ve videích na našem YouTube kanálu, v první části a ve druhé části, a když budeš chtít ten samý chain postavit i v krabičkách, návod máš v článku Pedalboard od A do Z.

Ne. Běžný notebook z posledních pár let utáhne amp simulátor i několik pluginů bez problémů. Problémy začínají až u desítek paralelních stop s reverby, a i to se dá vyřešit zmrazením stop nebo větším bufferem při mixu.

V mixu ano a většina lidí rozdíl nepozná, což dokazují stovky alb nahraných přesně takhle. V místnosti při hlasitém hraní je pocit jiný, protože ti chybí tlak reproduktoru do hrudi, ale to je věc hraní, ne nahrávky.

Skoro vždycky je to překlipovaný vstup na zvukové kartě. Stáhni gain, zahraj prázdné struny naplno a zkontroluj, jestli špičky nejdou do červené. Druhá nejčastější příčina je gate zařazený až za zkreslením.

Jen tolik, aby bylo ticho, když nehraješ. Jestli ti začnou mizet konce frází nebo doznívající tóny, nastavil jsi práh příliš vysoko. Při vyšším gainu budeš potřebovat zavírat víc, u čistých zvuků často stačí gate úplně vypnout.

Ne. Existují kvalitní bezplatné amp simulátory i open source modely, které ti na začátek stačí. Placené balíky jako AmpliTube nebo Guitar Rig přijdou vhod až tehdy, když chceš konkrétní aparáty a víc možností v jednom prostředí.

Dá, princip je úplně stejný, jen pořadí bývá jednodušší. Gate, kompresor, drive, amp a reprobox, přičemž u basy se často paralelně míchá čistý signál se zkresleným, aby ti zůstal spodek. V DAW to uděláš stejným postupem jako u kytary.