Belgie
Bosna a Hercegovina
Bulharsko
Chorvatsko
Dánsko
Estonsko
Finsko
Francie
Irsko
Itálie
Litva
Lotyšsko
Lucembursko
Maďarsko
Nizozemsko
Německo
Polsko
Portugalsko
Rakousko
Rumunsko
Slovensko
Slovinsko
Spojené království
Srbsko
Turecko
Ukrajina
Česká republika
Řecko
Španělsko
Švédsko
Švýcarsko
Jak vybrat zvukovou kartu
Jak funguje zvuková karta
Samotná zvuková karta se stará o převod analogového signálu do digitální podoby, se kterou si počítač při zpracování dokáže hravě poradit. Komunikace však může fungovat i opačně. Zvukové rozhraní totiž dokáže digitální zvukový záznam z počítače transformovat na analogový formát. Zvuk je díky tomu možné poslouchat z počítače přes studiové reprobedny – monitory – nebo přes sluchátka. Pokud bychom se pokoušeli zvukový signál nahrávky poslat do počítače přímo bez audio rozhraní, výsledek by byl mizerný. Počítač sice má zabudovanou vlastní zvukovou kartu, ale ta neumožňuje kvalitní převod signálu z analogové formy do digitální. Externí zvukovka navíc díky zabudovanému předzesilovači dokáže signál i zesílit na požadovanou úroveň, se kterou bude počítač schopen dále pracovat. Jednoznačný závěr je tedy takový, že interní zvuková karta v počítači sice postačí na přehrávání komprimovaného zvuku, ale pro nahrávání kvalitního zvuku vhodná není.
Počet vstupů zvukové karty
Jedno z prvních kritérií, na které je třeba se zaměřit při výběru zvukovky, je počet vstupů. Je přece rozdíl, zda se má zařízení používat pro nahrávání jednoho nebo více nástrojů najednou. Při nahrávání samotného zpěvu bude stačit audio rozhraní s jedním analogovým vstupem. Jednoduché pravidlo: počet vstupů na zařízení musí být stejný jako počet nástrojů, které je třeba najednou nahrát.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat nahrávání elektrické kytary, keyboardu nebo baskytary. Pro tyto nástroje doporučujeme vybrat zvukovku, na které lze příslušný vstup přepnout do vysokoimpedačného režimu Hi-Z. Takový přepínač umožní průtok maximálního možného výstupního napětí bez ztrát.
Další specialitkou je nahrávání kondenzátorového mikrofonu. Tento typ mikrofonu sice dokáže ve srovnání s jinými mikrofony poskytnout nejautentičtější záznam zvuku, ale vyžaduje si speciální 48 V napájení, které se obvykle označuje i jako fantomové napájení. Většina audio karet takové napájení umožňuje.
Možnosti připojení zvukové karty
USB zvukové karty
Nejčastější způsob připojení většiny zařízení. Výhodou je proto vysoká kompatibilita s běžným typem notebooku nebo jiného přenosného počítače.
FireWire zvukové karty
Spolehlivější typ připojení při nahrávání více kanálů. Má profesionálnější využití, ale jeho nevýhodou je nižší míra kompatibility. Běžný počítač totiž FireWire port nemá.
Thunderbolt zvukové karty
Profesionálnější rozhraní, které umožňuje spolehlivé připojení více kanálů najednou. Technické řešení vzešlo ze spolupráce Intelu s výrobcem Apple a je až 8násobně rychlejší než USB připojení.
PCIe zvukové karty
Instaluje se přímo na základní desku počítače a má vysoce profesionální využití. Zařízení se dokáže vyhnout některým procesům konverze dat a proto nedochází k téměř žádné latenci při jejich zpracování.
Zvukové karty
Posuň kvalitu svého studiového zvuku na novou úroveň! Vyber si ideální zvukovou kartu z naší široké nabídky, která je navržena pro profesionální nahrávání a mixování. Ať už potřebuješ externí zvukovou kartu s vysokým rozlišením pro domácí studio nebo špičkovou interní kartu s nízkou latencí pro komplexní projekty, u nás najdeš tu pravou. Objev čistý a věrný zvuk, který ti pomůže vytvářet dokonalé nahrávky.
Vyber si zvukovou kartuFrekvence vzorkování
Vzorkovací frekvence nebo sampling udává, kolik vzorků se načte za jednu sekundu při transformaci z analogového signálu na digitální signál. Čím vyšší je toto číslo, tím bude výsledný zvuk kvalitnější. U CD nahrávek se standardně používá frekvence 44,1 kHz. Tento standard nabízí i většina jednodušších zvukovek, ale špičkové karty dokáží vzorkovat až na frekvenci 192 kHz. Toto kritérium by však nemělo být žádnou mantrou, protože pod kvalitu výsledného zvuku se podepisují i další faktory. Zjednodušeně se sice dá říci, že nahrávka s 96 kHz bude znít lépe než nahrávka s 48 kHz, ale počítač na nahrávku spotřebuje až dvojnásobek místa na disku. Profesionální studia využívají zařízení s minimální frekvencí vzorkování 44,1 kHz. Při zpětné konverzi digitálního zvuku na analogový se využívá pouze vzorek z nejsvrchnější a nejspodnější části zvukové vlny. To znamená, že nahrávka uložena v kvalitě 44,1 kHz dokáže zreprodukovat frekvenci na úrovni přibližně 22 kHz. Tedy stále o dost více, než je schopno rozpoznat lidské ucho, které frekvence nad 20 kHz už prostě neslyší.
Bitová hloubka
Toto kritérium významně ovlivňuje výslednou dynamiku zvuku. Zjednodušeně se dá říci, že čím je počet bitů nahrávky vyšší, tím větší bude její dynamický rozsah. Standardní CD je nahrané v kvalitě 16 bitů. Jelikož 1 bit nahrávky odpovídá 6 dB, dynamický rozsah nahrávky na takovém CD bude 96 dB. Je třeba počítat s tím, že část tohoto rozsahu padne za oběť elektronickému šumu zařízení a ani zbytek nebude nijak oslnivý, protože tišší pasáže budou působit hlasitěji. Audio s kvalitou 24 bitů bude kvalitativně na mnohem vyšší úrovni a považuje se za minimální kvalitativní standard profesionálů.
Resumé
Zvuková karta je předpokladem pro to, aby se domácí prostředí nebo zkušebna mohly stát funkčním nahrávacím studiem. Povinnou výbavou každého zvukového mistra a každého, kdo chce udělat kvalitní nahrávku, je i nahrávací software a vhodný kabel k propojení audio rozhraní s počítačem, s načítaným nástrojem, mikrofonem nebo sluchátky.
Zvukovku je třeba si vybrat podle počtu nástrojů, které se budou nahrávat najednou. Při výběru se musí zohlednit i to, jaké připojení umožňuje počítač nebo notebook. Nejčastějším a zároveň nejoblíbenějším typem bývá zvukovka s USB konektorem.
Kvalitu výsledné nahrávky určuje i frekvence vzorkování a rozlišení bitové hloubky. Minimálním standardem by mělo být zařízení s frekvencí 44,1 kHz a 24-bitovou hloubkou.