Top 10 albumů, které definovaly synth-pop 80. let
Syntetizátor byl dlouho luxus. V šedesátých letech zabíral celou stěnu studia a stál jako auto. Pak se zmenšil, zlevnil a na začátku osmdesátých let ho sehnala i kapela bez peněz. Tohle je desítka albumů, na kterých synth-pop osmdesátek stojí. Doma by ti neměl chybět ani jeden.
Syntetizátor byl dlouho luxus. V šedesátých letech zabíral celou stěnu studia a stál jako auto. Pak se zmenšil, zlevnil a na začátku osmdesátých let ho sehnala i kapela bez peněz. Kraftwerk mezitím ukázali, co se s ním dá dělat. Zbytek dekády už patřil bicím automatům a jednomu dobrému refrénu. Tohle je desítka albumů, na kterých synth-pop osmdesátek stojí. Doma by ti neměl chybět ani jeden.
10. Yello – Stella (1985)
Dva Švýcaři, kteří si na hudebníky ani nehráli. Boris Blank nikdy nestudoval hudbu a skladby lepil z tisíců zvuků, které si sám nahrál do archivu. Dieter Meier vedle něj nezpíval, jen mluvil, jako by ti něco šeptal do ucha.
Oh Yeah znáš i tehdy, když jsi o Yello nikdy neslyšel. O skladbu si napsal sám režisér John Hughes do filmu Ferris Bueller's Day Off a od té doby zní vždy, když má přijít něco drahého nebo nemravného. Vicious Games a Desire jsou důkaz, že album není jen o jednom vtipu.
Fun fact: Meier je syn bankáře, který studium práv vyměnil za profesionální hazardní hraní. Hrál i ve švýcarské golfové reprezentaci a do studia chodil víc jako výtvarník než jako hudebník.

9. Yazoo – Upstairs at Eric's (1982)
Vince Clarke napsal Depeche Mode první hity a pak z kapely v nejlepším odešel. Nechtěl slávu, chtěl skládat. Alison Moyet si dala do Melody Makeru inzerát, že hledá bluesovou kapelu, a Clarke byl jediný, kdo se jí ozval. Oba přitom vyrůstali v Basildonu.
To spojení nemělo fungovat. Jeho stroje jsou chladné, její hlas ne. Only You, Don't Go a Situation dodnes zní jako návod, jak z toho udělat pop. Yazoo vydrželi dvě albuma a rozešli se na vrcholu, Clarke pak založil Erasure.
Fun fact: Only You o rok později přezpívali a cappella Flying Pickets a udělali z ní britskou vánoční jedničku. Clarke nemusel udělat nic a měl nejlepší Vánoce v kariéře.

8. Alphaville – Forever Young (1984)
Marian Gold a jeho dva kolegové chtěli dělat hudbu, která zní jako evropský film. Jejich debut proto není jen tanečný, je i smutný a trochu nadnesený. I název kapely si vzali z filmu, konkrétně od Jeana-Luca Godarda.
Big in Japan a Sounds Like a Melody jsou letní hity, ale Alphaville drží pohromadě titulní skladba. Forever Young je pomalá a patetická a přesně proto ji o dvacet let později začali hrát na maturitních plesech i na pohřbech po celém světě.
Fun fact: Big in Japan není o slávě. Je o dvojici závislé na heroinu u berlínské stanice Zoo, která si namlouvá, že jednou bude někde jinde.

7. New Order – Power, Corruption & Lies (1983)
Když zemřel Ian Curtis, Joy Division přestali existovat ze dne na den. Tři zbylí členové mohli hrát to samé dál. Místo toho si koupili sekvencer a bicí automat a učili se je používat naživo, i když jim to na koncertech zpočátku padalo.
Album je první, které je celé jejich. Age of Consent a Your Silent Face zní jako smutek, na který se dá tančit. Ten samý rok vyšla mimo album Blue Monday, dvanáctka, která spojila diskotéku s rockem a je nejprodávanějším 12palcovým singlem všech dob.
Fun fact: Peter Saville našel v jejich zkušebně disketu a udělal z ní obal Blue Monday v měřítku dvanáctipalcové desky. Název skladby na něm nenajdeš, je zakódovaný barevnou abecedou. Podle legendy byla výroba tak drahá, že vydavatelství Factory na každém kusu prodělalo.

6. Eurythmics – Sweet Dreams (Are Made of This) (1983)
Annie Lennox a Dave Stewart byli předtím pár i kapela a rozpadlo se jim oboje. S půjčkou pět tisíc liber si postavili studio v podkroví starého skladu nad rámovačkou obrazů v Londýně. Nahrávali na osm stop a neměli co ztratit.
Ten nejznámější riff nehraje kytara ani basa, ale syntezátor. Sweet Dreams, Love Is a Stranger a Here Comes the Rain Again udělaly z Eurythmics světovou dvojici za jeden rok. Lennox si k tomu ostříhala vlasy na krátko, nabarvila je na oranžovo a oblékla pánský oblek.
Fun fact: Krávu ve videu k Sweet Dreams vymyslel Stewart, fanoušek surrealistů Dalího a Buñuela. Lennox to vysvětlovala jednoduše, jsou tu lidé se svými ambicemi a je tu kráva.

5. a-ha – Hunting High and Low (1985)
Tři Norové se přestěhovali do Londýna s jednou skladbou, na kterou nikdo nesázel. Nahráli ji třikrát. Dvakrát propadla a až třetí verze dostala video, které všechno změnilo.
Klávesový riff Take On Me vznikl ještě v jejich školní kapele Bridges, když bylo Magne Furuholmenovi patnáct. Hrál ho na Rolandu Juno-60, který ve studiu navrstvili s Yamahou DX7. Morten Harket přidal falzet, který se nedá zapomenout, a The Sun Always Shines on T.V. pak dokázala, že a-ha nejsou kapela na jeden hit.
Fun fact: Video vzniklo rotoskopií, kreslením přímo do filmových okének. Bylo jich okolo tří tisíc a práce trvala šestnáct týdnů. Video pak získalo šest ocenění MTV a skladbu vystřelilo v USA na první místo.

4. Tears for Fears – Songs from the Big Chair (1985)
Roland Orzabal a Curt Smith se znali z teenagerských let v Bathu a oba vychovávala máma, otcové jim v životě chyběli. První album Tears for Fears postavili na terapii a vzteku. Na druhém se rozhodli, že to bude znít velkolepě, a přidali živé bicí, kytarová sóla i orchestrální plochy.
Shout není píseň o křičení na někoho, ale o tom, že se člověk nemá nechat umlčet. Everybody Wants to Rule the World a Head Over Heels pak dobyly Ameriku a ze dvou kluků z Bathu udělaly stadionovou kapelu.
Fun fact: Název albumu i skladba Shout vycházejí z filmu Sybil o pacientce s vícečetnou osobností. To velké křeslo je terapeutovo, jediné místo, kde se cítila dost bezpečně na to, aby vyprávěla o svém dětství.

3. Pet Shop Boys – Actually (1987)
Neil Tennant psal do hudebního časopisu Smash Hits. V srpnu 1981 zašel do hi-fi obchodu na londýnské King's Road, kde potřeboval konektor ke svému Korgu MS-10, a dal se tam do řeči s Chrisem Lowem. Zjistili, že chtějí to samé. Tanečnou hudbu s texty o penězích, třídách a o Londýně.
It's a Sin je nejdramatičtější popový singl dekády a Tennant v něm účtuje s katolickou školou. Rent je nejchladnější balada o tom, že někdo někoho vydržuje. What Have I Done to Deserve This? zpívali s Dusty Springfield a vrátili ji tím na výsluní.
Fun fact: Zlom přišel v roce 1983, kdy Tennanta poslal Smash Hits do New Yorku udělat rozhovor s The Police. Cestu využil k tomu, aby si tam našel producenta. Na obalu Actually pak zívá a ta znuděná póza se stala podpisem Pet Shop Boys.

2. Kraftwerk – Computer World (1981)
Kraftwerk z Düsseldorfu dělali hudbu o věcech, o kterých nikdo nezpíval. O datech, o číslech a o tom, že jednou budeme mít počítač doma. Ralf Hütter a Florian Schneider si ve studiu Kling Klang stavěli vlastní nástroje, protože ty koupené jim nestačily.
Computer Love, Pocket Calculator a Numbers předběhly dobu o deset let. Pocket Calculator kapela nahrála i německy, francouzsky a japonsky. Rytmus z Numbers rozebrali američtí producenti a postavili na něm elektro a hip hop. Kdo chce vidět, kde to začalo, ať si pustí i The Man-Machine z roku 1978.
Fun fact: Chris Martin z Coldplay chtěl použít melodii Computer Love ve skladbě Talk, tak napsal Ralfu Hütterovi dopis jako školák na hodině němčiny. Odpověď přišla jednoslovná, yes. Kraftwerk si zároveň nechali od Casia upravit kalkulačku VL-80 tak, aby se na ní dalo hrát.

1. Depeche Mode – Music for the Masses (1987)
Depeche Mode začínali jako sladká kapela pro teenagery a hity jim psal Vince Clarke. Když odešel, převzal psaní Martin Gore a začal zvuk tahat do temna. Šesté album je moment, kdy se z popové kapely stalo něco většího a vážnějšího.
Never Let Me Down Again otevírá album riffem, který zní jako lavina, a dodnes ho na koncertech hrají jako hymnu. Strangelove a Behind the Wheel přidaly eleganci a napětí. Hlas Davea Gahana mezitím dorostl do polohy, kterou od něj publikum čeká dodnes.
Fun fact: Název vznikl z desky Music for the Millions, kterou Gore koupil a přišlo jim to smíšné. Turné skončilo na kalifornském stadionu Rose Bowl před více než šedesáti tisíci lidmi. Záznam vyšel jako film 101, protože to byl stoprvní a zároveň poslední koncert turné.

Osmdesátky hrají dál
Synth-pop nikdy nezmizel, jen se přesunul. Klasiky vycházejí v remasterovaných reedicích na LP deskách i CD a ke stejnému zvuku se vrací synthwave. Pokud chceš jít hlouběji, pusť si Human League, Soft Cell, Garyho Numana, Ultravox a Simple Minds. Průkopníky najdeš u Jeana-Michela Jarrea, Giorgia Morodera, Tangerine Dream a Vangelise.
Ten zvuk si dnes postavíš i doma. Mrkni na syntezátory a na analogové reedice klasiky od Rolandu, Korgu a Behringeru. Rytmus vyřeší groovebox, na cesty stačí kapesní syntezátor. Desky si pusť z gramofonu, dolaď sluchátky a zbytek dodělej merchem. Předchozí díl série máme o nu metalu.
Zdroj fotografie: Wikipedie, Shutterstock