Top 10 albumů, které definovaly britský heavy metal

Heavy metal nevznikl v Americe, ale v Birminghamu. V roce 1965 tam sedmnáctiletému Tonymu Iommimu uřízl lis v plechárně konce dvou prstů na pravé ruce, tedy na té, kterou hmatá struny. Byl to jeho poslední den v té fabrice. Lékaři mu řekli, že s kytarou skončil. Iommi si místo toho vyrobil náprstky z plastové láhve od saponátu a natáhl si banjové struny, protože lehké kytarové se tehdy nevyráběly. Aby ho struny táhly co nejméně, kytaru navíc podladil. Přesně odtud pochází ten těžký, temný zvuk, který dnes hraje celá planeta. Tohle je desítka alb, na kterých britský metal stojí. Doma by ti nemělo chybět ani jedno.

Pracující třída z Barnsley v South Yorkshire. Saxon nikdy nebyli nejlépe oblečená kapela scény, ale bez nich by nová vlna britského heavy metalu neměla tu rychlost. Wheels of Steel, Strong Arm of the Law a tohle album tvoří trojici, na které celá ta vlna stojí. Čtvrté album vyšlo 25. září 1981, v Británii se dostalo na deváté místo a získalo zlatou desku.

Vyšly z něj tři singly: And the Bands Played On, Never Surrender a Princess of the Night. Titulní Denim and Leather je ale jiná věc. Není o kapele, je o lidech před pódiem, o tom, kdo kde byl, když to celé začalo. Proto se z ní stala hymna celé scény a proto ji Biff Byford zpívá na koncertech dodnes.

Fun fact: Je to poslední album klasické sestavy. Bubeník Pete Gill po něm z kapely odešel kvůli zranění ruky.

Na Silvestra 1984 měl bubeník Rick Allen autonehodu a přišel o levou ruku. Kapela pauzu nevyhlásila. Producent Mutt Lange ho přesvědčil, že hrát se dá i jinak, a firma Simmons mu postavila elektronickou soupravu, na které part chybějící ruky převzaly nožní pedály. Allen se v roce 1987 vrátil na pódium se dvěma identickými soupravami na míru a za bicími Def Leppard sedí dodnes.

Album vznikalo více než tři roky a byla to Langeova třetí a zároveň poslední práce s kapelou. Dvanáct skladeb, z nichž se sedm stalo singlem: Animal, Women, Pour Some Sugar on Me, Hysteria, Armageddon It, Love Bites a Rocket. Prodalo se ho přes 25 milionů kusů, takže je to jejich nejúspěšnější deska.

Fun fact: Singl tedy vyšel z více než poloviny alba. Za tím číslem je Langeova posedlost tím, aby deska zněla stejně dobře v autě, na stadionu i z malého rádia.

Když Ritchie Blackmore odešel z Deep Purple, z původní sestavy Rainbow si nechal jediného člověka. Zpěváka Ronnieho Jamese Dia. Zbytek kapely poskládal nanovo: bubeník Cozy Powell, basák Jimmy Bain, klávesák Tony Carey. V únoru 1976 zalezli do mnichovského studia Musicland a byli hotovi za necelý měsíc.

Na albu je šest skladeb a ani jedna slabá. Vrcholem je osmiminutová Stargazer o čaroději, který si dá postavit věž ke hvězdám a zotročí na to tisíce lidí. Blackmore k ní přibral členy Mnichovského filharmonického orchestru pod taktovkou Rainera Pietsche a Dio na ní podal výkon, který mu mnozí dodnes počítají jako životní.

Fun fact: Album produkoval Martin Birch. Totéž jméno uvidíš v tomto odpočtu ještě jednou, o šest míst výš.

27. dubna 1979 vyhodili Ozzyho z Black Sabbath kvůli alkoholu a drogám. Vypadalo to na konec, ale ještě téhož roku narazil v kancelářích Jet Records na dvaadvacetiletého kytaristu Randyho Rhoadse z Quiet Riot. Rhoads nebyl fanoušek Sabbathu a na zkoušku málem nepřišel. Nakonec zahrál pár flažoletů do malého cvičného zesilovače a Ozzymu to stačilo.

Sestavu doplnili basák Bob Daisley a bubeník Lee Kerslake, který předtím hrál v Uriah Heep. Crazy Train napsali Osbourne, Rhoads a Daisley společně a její riff dodnes patří k prvním věcem, které se učí každý začínající metalový kytarista. V Británii album vyšlo 12. září 1980, v Americe až o půl roku později.

Fun fact: Rhoads zemřel 19. března 1982, když malé letadlo narazilo do autobusu kapely. Bylo mu dvacet pět a s Ozzym stihl dvě alba.

Lemmyho vyhodili z Hawkwind v květnu 1975 poté, co ho na kanadské hranici zatkli za drogy. Motörhead si založil hned nato. Basu hrál jako rytmickou kytaru, přes kytarové zesilovače a s takovým zkreslením, že v triu zastala i druhou kytaru. Ace of Spades nahráli mezi 4. srpnem a 15. zářím 1980 ve studiu Jackson's v Rickmansworthu s producentem Vicem Mailem, který předtím dělal na nahrávkách Jimiho Hendrixe, Led Zeppelin i The Who.

Maile dokázal těžkou věc. Zvuk kapely na desce uklidil, ale nevzal mu ani špínu, ani tempo. Album vyšplhalo na čtvrté místo britské hitparády a do března 1981 mělo zlatou desku, takže je komerčně nejúspěšnější, jaké Motörhead nahráli. Titulní Ace of Spades je po Sabbathu nejcitovanější britský metalový riff a (We Are) The Road Crew je pocta technikům, jakou jim nikdo jiný nesložil.

Fun fact: Kapela se měla původně jmenovat Bastard. Manažer Doug Smith to zatrhl s tím, že s takovým názvem se nikdy nedostanou do hlavního vysílacího času, a přišel se jménem Motörhead. Lemmy později trval na tom, že jméno vybral on sám.

Deep Purple dorazili 3. prosince 1971 do Montreux s tím, že album nahrají v místním kasinu. Druhý den během koncertu Franka Zappy někdo vystřelil do rákosového stropu a kasino shořelo do základů. Nikdo nezemřel, kapela však zůstala bez studia a s pronajatou technikou. Organizátor Claude Nobs jim nakonec našel Grand Hotel, který byl mimo sezónu zavřený.

Nahrávalo se od 6. do 21. prosince, s mobilním studiem Rolling Stones zaparkovaným před hotelem. Jako nahrávací prostor posloužily dvě sousední chodby a koupelna, stěny ztlumili matracemi a do místnosti s odposlechem se chodilo po balkonech. V těchto podmínkách vznikly Highway Star, Space Truckin' a Smoke on the Water, která není metafora, ale doslovný popis toho požáru.

Fun fact: Tentýž náklaďák s mobilním studiem Rolling Stones si ve stejném období pronajali i Led Zeppelin, když ve venkovském domě Headley Grange nahrávali své čtvrté album.

Black Sabbath jsou v tomto odpočtu dvakrát a není to omyl. Pokud Paranoid žánr otevřel, tohle album mu dalo zvuk, který se používá dodnes. Tony Iommi si pro nahrávání podladil kytaru o tři půltóny níž, na C#, aby měl menší tlak strun a lehčeji se mu hrálo. Geezer Butler podladil basu za ním, aby to k sobě sedělo.

Výsledek je temnější a špinavější než všechno předtím. Sweet Leaf otevírá album kašlem a riffem, který se vleče jako buldozer, a Children of the Grave je nejlepší důkaz, že se dá být pomalý a zuřivý naráz. Právě tohle podladění se stalo základem doomu, sludge a stoner metalu. Každá kapela, která dnes hraje pomalu a nízko, se vrací sem.

Fun fact: Iommi po zranění prstů nemohl tlačit struny tak, jak by chtěl, a podladění mu práci zjednodušilo. Z čistě praktické potřeby tak vznikl zvuk, který o dvacet let později stál za celou stoner a doom scénou.

Kůži a cvoky přinesl do Judas Priest kytarista K. K. Downing ještě před tímto albem. Vzal Roba Halforda do londýnského S&M obchodu, spolu si tam nakoupili a pak to předvedli zbytku kapely. Na British Steel se k tomu vizuálu přidal i zvuk, který seděl: dvojhlasé kytary Downinga a Glenna Tiptona a skladby okleštěné na tři až pět minut. Nahrávalo se v Tittenhurst Parku, na dvaasedmdesátiakrovém pozemku, který tehdy patřil Ringovi Starrovi a předtím Johnu Lennonovi.

Breaking the Law a Living After Midnight jsou dodnes jejich nejhranější skladby a Metal Gods dala žánru jednu z nejznámějších přezdívek. Album skončilo na čtvrtém místě britské hitparády, což bylo tehdy jejich nejlepší umístění vůbec. V srpnu 2026 kapela odehrála koncert v bratislavské Tipos Areně.

Fun fact: Sampler tehdy neměli, takže si zvuky vyrobili sami. Rozbité sklo v Breaking the Law je skutečná láhev od mléka a část zvuků v Metal Gods vznikla boucháním biliardových tág a tácků s příborem. Ringo jim na pozemku zakázal jezdit na motorkách a rybařit. Kapela to ignorovala.

Koncem roku 1981 vyměnili Iron Maiden zpěváka Paula Di'Anna za Bruce Dickinsona, kterého manažer vytáhl z kapely Samson. Nebyla to kosmetická změna. Steve Harris kvůli Bruceovu rozsahu přepsal způsob, jakým skládá, a poprvé se na psaní podílel i kytarista Adrian Smith. Nahrávalo se v londýnském Battery Studios s producentem Martinem Birchem, album vyšlo 22. března 1982.

Výsledek drží žánr dodnes. Cválající basa, dvojhlasé kytary a zpěvák, který zní jako operní tenor v kožených kalhotách. Run to the Hills, The Number of the Beast a Hallowed Be Thy Name vystřelily kapelu na stadiony a album se stalo prvním, se kterým ovládli britskou hitparádu. V Americe jim náboženské skupiny pálily desky, což byla nejlepší reklama, jakou mohli dostat.

Fun fact: Birch havaroval v deštivý nedělní večer hned poté, co dokončili titulní skladbu. V servisu mu za opravu naúčtovali 666 liber. Byl z toho tak vyděšený, že trval na tom, aby mu vypsali 667.

Jednička a rodný list celého žánru. Black Sabbath nahráli album v červnu 1970 v londýnských studiích Regent Sound a Island, mezi šestnáctým a jedenadvacátým dnem v měsíci, s producentem Rodgerem Bainem. Čtyři kluci z Birminghamu, kteří nechtěli hrát blues o lásce, ale o válce, drogách a strachu. A našli na to zvuk, jaký do té doby nikdo nepoužil.

Fungovalo to jednoduše. Iommi přinesl riff, Ozzy k němu našel melodii, Geezer Butler dopsal většinu textů a Bill Ward to podložil ubíjejícím rytmem. War Pigs je protiválečná skladba, Iron Man patří k nejtěžším riffům, jaké kdy někdo napsal, a Paranoid je jediný singl, se kterým se kapela dostala do britské top 20. Skončil čtvrtý. Album obsadilo první místo.

Fun fact: Deska se měla jmenovat War Pigs, ale vydavatelství se zaleklo reakcí na probíhající válku ve Vietnamu. Titulní Paranoid kapela napsala a nahrála za dvacet až pětadvacet minut jako vatu, aby album nebylo krátké. Stal se z ní jejich největší hit a album po ní pojmenovali.

Nic z toho nezestárlo. Klasiky vycházejí v remasterovaných reedicích na LP deskách i CD a Metallica dodnes hraje skladby Diamond Head, od kterých se učila. Pokud chceš jít hlouběji než po první desítku, pusť si Saxon, Whitesnake, Thin Lizzy a Venom.

A pokud tě to chytlo natolik, že si to chceš zahrát, princip se od Iommiho nezměnil. Potřebuješ elektrickou kytaru, pořádný zesilovač a efekt, který zvládne zkreslení, aniž by zvuk rozmazal. Desky si pusť z gramofonu, dolaď sluchátky a doplň merchem. Předchozí díl série máme o nu metalu.