Jak se skládá beat

Viktor, kterého znáš z kapely Fvck_Kvlt, z hudební školy LFO nebo zpoza gramofonů jako DJ VKTRD, si k nám sedl s jedinou krabičkou a za pár hodin z ní vytáhl hotový beat. My jsme jeho postup rozepsali do kroků, aby ses k němu mohl vracet i bez přetáčení videa.

Nepotřebuješ na to počítač ani drahé studio. Celý beat vznikl na jednom grooveboxu, konkrétně na Novation Circuit Rhythm, což je zařízení velikosti knihy s osmi stopami a šestnácti pady. Projdeme si to od výběru prvního samplu přes bicí, basu a efekty až po moment, kdy máš skladbu nahranou a můžeš ji doladit v počítači.

V počítači máš nekonečno stop, nekonečno pluginů a nekonečno možností, jak se zaseknout. Groovebox ti dá osm stop, pár knoflíků a nic víc, a přesně v tom je jeho síla. Viktor to v epizodě říká naplno: právě ty hranice tlačí kreativitu dopředu, protože když máš k dispozici jen osm stop, přestaneš spekulovat a začneš rozhodovat.

Druhá výhoda je, že všechno, co na něm postavíš, umíš i zahrát naživo. Skladba není jen soubor v počítači, ale věc, kterou si vezmeš na pódium a odehraješ ji rukama. Jestli tě tahle cesta zajímá, podívej se na celé grooveboxy, bicí automaty nebo samostatné samplery, a jestli chceš zůstat u značky Novation, tam najdeš celou řadu Novation grooveboxů včetně Circuit Tracks i původního Circuit.

Základ celého beatu byl jeden čistý klavírní sampl. Viktor ho hodil na první stopu, přepnul sampler do sample módu a nasekal ho na šestnáct kousků, které mu pak sedly po jednom na každý pad. Díky tomu přestal být sampl jedním neměnným loopem a stal se z něj nástroj, na kterém se dá hrát.

Hned nato ho stáhl o něco níž, protože původní výška mu nesedla, a právě to je moment, kdy se z cizí nahrávky začne stávat tvoje věc. Nižší pitch dá klavíru hlubší a tmavší charakter, který se mnohem líp snáší s hip-hopovým tempem.

Samply si můžeš koupit, stáhnout, nebo si je nahraješ sám. Do přístroje se dostanou přes paměťovou kartu, přes USB-C nebo rovnou přes vstupy, do kterých připojíš gramofon, syntezátor či mikrofon. Jestli nahráváš přes počítač, potřebuješ k tomu zvukovou kartu, jejíž výběr rozebírá samostatný článek jak vybrat zvukovou kartu.

Když měl Viktor klavír, nešel rovnou na bicí, ale nejdřív přidal vrstvu vinylových praskotů a šumu. Zní to jako drobnost, ale právě tenhle nános špíny drží celý lo-fi zvuk pohromadě a bez něj působí beat vyumělkovaně.

Zajímavější je, jak to funguje technicky. Každá stopa se totiž loopuje ve vlastní délce, takže klavír běží na dvaatřiceti taktech, kdežto praskoty jen na osmi. Vrstvy se proto neustále překrývají v jiné kombinaci a posluchač má pocit, že se ve skladbě pořád něco mění, přestože jsi nenahrál ani o notu víc.

Teprve teď přišly bicí a začalo se kopákem. Viktor si našel takový, který měl příliš výrazný vršek a dlouhý dozvuk, tak na něj hodil lowpass filtr, čímž odřízl vrchní frekvence a nechal jen spodek. Kopák tím ztratil cinkot a získal mohutnost, kterou v tomhle typu beatu potřebuješ.

Zajímavé je, co neudělal. Neposadil kopák na každou první dobu, tedy na klasický rovný houseový čtyřčtvrťový rytmus, ale rozehrál ho do variace, která líp seděla k sekanému klavíru. Reverb na něj záměrně nedával a nechal si ho až na závěrečný mix, což je dobrý zvyk, protože prostorové efekty přidané příliš brzy se pak velmi těžko ubírají.

Jestli tě zajímá, jak tyhle zvuky vznikají naživo, mrkni na akustické bicí, elektronické bicí nebo na bicí automaty, ze kterých pochází většina klasických kopáků.

Snare a clap jdou na svá místa podle gridu, tedy podle mřížky, ve které každý pad představuje jeden krok v taktu. Tady si je většina lidí naklikává pravidelně na každou druhou dobu a přesně tady vzniká ten pocit, že beat zní jako z automatu.

Řešení se jmenuje micro-timing a Viktor ho v epizodě ukazuje přímo. Jde o funkci, kterou posuneš jednotlivý úder o kousek dopředu nebo dozadu mimo přesnou mřížku, takže rytmus přestane být matematicky dokonalý a začne dýchat. Je to přesně ten swing, na kterém postavil svůj rukopis J Dilla a po něm celá generace hiphopových producentů, a jeho desky stojí za poslech právě kvůli tomu.

Pod clap navíc přidal další tichou texturu, která sama o sobě není slyšet, ale dělá úderu ostřejší náběh. Takové vrstvení je běžná finta, jak dostat z levného samplu drahý zvuk, a stejně funguje i s perkusemi.

Hi-haty přišly jako předposlední vrstva rytmiky a Viktor je znovu nenechal osamotě. Pod hi-hat podložil shaker, takže obě stopy hrají tentýž pattern nad sebou a výsledek je výraznější, než kdyby použil jeden zvuk hlasitěji. Vysoké frekvence se takhle dají budovat mnohem jemněji než obyčejným přidáním hlasitosti.

Basu si Viktor připravil doma na externím syntezátoru, nahrál ji jako sampl a do přístroje ji přinesl hotovou, protože se mu velký stroj nechtělo přenášet. Je to úplně běžný postup a ukazuje, že groovebox a analogové syntezátory si nekonkurují, ale doplňují se. Na tenhle účel je klasikou třeba Novation Bass Station II.

I s hotovým samplem se dá dál pracovat. Na přístroji má encodery na klasickou obálku ADSR, tedy na attack, decay, sustain a release, kterými nastavíš, jak rychle zvuk nastoupí a jak dlouho doznívá, a k tomu lowpass a highpass filtr, distortion, resonance a ladění. Basu tak otevřeš nebo přitlumíš přímo za běhu a když to kroucení nahraješ jako automatizaci, zůstane ti ve skladbě navždy.

Basa je přitom v mixu schválně schovaná. Na velkých studiových monitorech i ve studiových sluchátkách ji slyšíš dobře, ale na telefonu skoro zanikne, což je u tohohle žánru normální a ne chyba.

Poslední vrstvou byl krátký vokální sampl, který si Viktor nahrál vlastním hlasem do mikrofonu a naložil na něj hodně delay a reverbu. Umístil ho na konec loopu, kde slouží jako přemostění do dalšího kola, takže posluchač nemá pocit, že se skladba pořád opakuje.

Nemusíš být zpěvák ani mít drahý mikrofon. Stačí jedno slovo, jeden nádech nebo jedna slabika, kterou utopíš v efektu tak, že z původního zvuku zůstane jen nálada. Jestli chceš nahrávat vokály pořádně, postup rozebírá článek jak nahrát čisté zpěvy i doma.

Když byl beat hotový, přišlo doladění dynamiky. Velocity znamená, jakou silou daný krok zazní, a Viktor prošel jednotlivé kroky a některým přidal, jiným naopak ubral. Cílem není vyrovnat hlasitost, ale rozhoupat ji, protože bubeník taky neudeří dvakrát po sobě úplně stejně.

Pozor na jednu věc, na kterou se snadno zapomene. Grid má na těchhle přístrojích dvě strany, kroky 1 až 16 a kroky 17 až 32, takže když si loop zdvojíš, musíš stejnou úpravu udělat i na druhé straně. Jinak ti první polovina beatu dýchá a druhá zní jako metronom.

Osmitaktový loop je super, ale po minutě začne unavovat, tak Viktor přidal druhý pattern jako sekci B. Postavil ho na jediném samplíku, který rozložil po klaviatuře.

Funguje to přes režim, který se jmenuje keys nebo notes a najdeš ho na každém sampleru. Přístroj vezme jeden zvuk a rozprostře ho po padech v různých výškách, takže z jediného samplu najednou hraješ melodii. Viktor si tak vymyslel jednoduchý osmitaktový motiv, naložil na něj delay a měl hotovou eskalaci, aniž by přidal jediný nový zvuk.

Tady se cesty rozdělují a obě jsou správné. První možnost je nahrát každou stopu zvlášť do počítače, což trvá déle, ale dostaneš maximální kontrolu při mixu a masteringový inženýr ti za to poděkuje. Druhá možnost je odehrát celý beat naživo a nahrát ho jako jednu stopu, což je Viktorova cesta, protože z DJingu má rád performativnost a chce, aby v nahrávce zůstala jeho rozhodnutí z dané chvíle.

V počítači pak jde práce dál. Viktor pracuje v Abletonu, ale princip stop je ve všech DAW programech stejný a který si vybrat, porovnává článek FL Studio vs Ableton. Zbytek nabídky najdeš ve studiovém softwaru. Šikovná finta je hodit na stopu obyčejnou ladičku, chvíli ji nechat běžet a zjistit, v jaké tónině ti pitchnutý sampl vlastně hraje, aby sis k němu uměl doladit basu.

Mixovat se vyplatí na více systémech, tedy na monitorech, ve sluchátkách i v autě, protože každý ti o skladbě řekne něco jiného. Nejčastějším chybám se věnuje článek 5 nejčastějších chyb při mixování a zrychlení celého workflow zas méně klikání, více hudby.

Na začátek ti stačí jeden groovebox a sluchátka. Všechno ostatní si dokupuješ podle toho, kam se dostaneš, a ne naopak. Jestli si vybíráš první přístroj, projdi si grooveboxy a samplery, případně MIDI kontrolery, pokud chceš ovládat software v počítači.

K tomu se časem hodí zvuková karta na nahrávání zvenku, studiový mikrofon na vlastní samply, studiové monitory nebo aspoň poctivá studiová sluchátka na mix a DJ sluchátka, jestli beaty i hraješ. Kompletní zařízení domácího studia rozebírá článek domácí studio, první kroky v produkci zas jak začít s hudební produkcí doma.

Beat se neskládá shora dolů, ale po vrstvách, a pořadí, které Viktor použil, funguje skoro vždycky. Nejdřív najdi zvuk, který ti dá náladu, potom přidej špínu a texturu, na ni postav kopák, doplň snare se swingem a hi-haty, potom basu a nakonec vokál nebo efekt na přemostění. Až úplně na konci dolaď velocity a přilep druhou sekci.

Neexistuje přitom jediný správný postup a Viktor to sám říká. Někdo sedí nad jednou skladbou dva dny, jiný ji odehraje naživo za půl hodiny. Důležité je vytěžit z jednoho přístroje maximum, než se vrhneš na další, protože za půl roku bude v tvém beatu dělat rozdíl to, jak dobře znáš svoji mašinu, ne kolik jich máš doma.

Nepotřebuješ. Groovebox má v sobě zvuky, sekvencer i efekty, takže celý beat postavíš bez připojeného počítače a poslechneš si ho ze sluchátek. Počítač se hodí až na finální mix a na to, aby sis nahrané věci uložil a poslal dál.

Hledej takový, který zapneš a hraješ bez čtení manuálu, protože první týdny rozhodují o tom, jestli u toho vydržíš. Novation Circuit Rhythm z videa je sampler zaměřený na práci s vlastními zvuky, kdežto Circuit Tracks má blíž k syntetickým. Porovnej si celé grooveboxy i bicí automaty.

Koupíš si hotové balíčky, stáhneš volně dostupné, nebo si nahraješ vlastní z desky, z nástroje či z mikrofonu. Vlastní samply jsou dlouhodobě nejlepší cesta, protože nikdo jiný nemá tentýž zvuk, ale na začátek je úplně v pořádku pracovat s hotovými.

Skoro vždycky proto, že všechny údery mají stejné velocity a sedí přesně na mřížce. Rozhoupej sílu jednotlivých kroků a dva nebo tři údery posuň o pár milisekund mimo grid. Přesně na tomhle swingu stojí zvuk J Dilly.

Nejčastěji proto, že má málo vrstev a všechno hraje stejně nahlas. Zkus podložit hi-hat shakerem, přidat tichou texturu pod snare a nechat v pozadí běžet vinylový šum. Teprve pak hledej chybu v mixu, kterému se věnuje 5 nejčastějších chyb při mixování.

Naživo je to rychlejší a v nahrávce zůstane energie daného momentu. Po stopách je to zdlouhavější, ale při mixu změníš cokoliv a jestli skladbu posíláš na mastering, dostaneš od inženýra lepší výsledek. U většího projektu s kapelou nebo raperem se vyplatí druhá cesta.