Jak nahrát bicí doma: kompletní návod | studio lab

Nahrát bicí doma je nejtěžší disciplína home recordingu. Potřebuješ nejvíc mikrofonů, nejvíc místa a nejvíc trpělivosti. Proto tomu studio lab věnoval tři epizody a my je tu dáváme dohromady. První díl tě naučí nahrát celou sadu na jeden mikrofon. Druhý ukáže, jak z takové nahrávky vytáhnout maximum a případně ji celou převést do MIDI. Třetí řeší editování bicích nahraných na víc mikrofonů. Text jde přesně podle videí.

Postav jeden dynamický mikrofon do výšky crashe tak, aby mířil do středu kopáku, nalaď sadu, aby dobře zněla přímo v místnosti, a až potom zapni nahrávání. Sadu zkus posunout blíž k rohu nebo od něj, protože poloha v místnosti mění dozvuk kopáku víc než jakýkoli mikrofon. Když máš take nahraný, v DAWku ho zduplikuj a druhou stopu použij jen na spodky. Takhle dostaneš z jednoho mikrofonu zvuk, který se přibližuje multimike nahrávce.

Celý seznam věcí, které na to potřebuješ, máš v článku jak si zařídit domácí studio. Na bicí ti stačí zvukovka, jeden dynamický mikrofon, studiová sluchátka a naladěná akustická sada.

Doba je nejistá, všechno zdražuje a běžná domácnost nemá ani tolik mikrofonů, kolik má zvukovka vstupů. Přesně od toho se první díl odráží.

Jakub použil Shure SM7B a vybral ho záměrně, protože když si koupíš jeden takový mikrofon, nahraješ na něj zpěvy, kytary, basové kombo, akustickou kytaru i bicí. Důvody jsou tři. Je kardioidní, čili bere zvuk zpředu, a to je u bicích klíčové, protože nahráváš v místnosti, která není akusticky vyladěná, a všechny blízké odrazy jsou nežádoucí. To, že mikrofon vidí jen dovnitř sady, je výhoda. Je dynamický, takže snese velké SPL a můžeš hrát opravdu silně, od swingu po demo death metalu. A za třetí, zkontroluj, jestli nemáš vzadu zapnutý highpass filtr. Ten odřezává basy a to u bicích rozhodně nechceš. Rozdíly mezi typy rozebírá článek kondenzátorový vs. dynamický mikrofon a konkrétní modely Shure porovnáváme v SM58 vs SM57 vs SM7B. Pokud chceš později přidat overheady, budeš potřebovat kondenzátorové mikrofony a celou kategorii máš v mikrofonech pro bicí a perkuse.

Poloha je jednoduchá. Mikrofon je zhruba na úrovni crashe a kouká do středu kopáku. To je celé. Nic sofistikovanějšího na jeden mikrofon nepotřebuješ.

Důležitější je místnost. Čím víc je sada nebo kopák v rohu, tím víc se projeví bass loading, tedy v rohu se ti kupí basy. To se dá využít ve prospěch bicích. Když máš pocit, že je to přepálené, posuň sadu jinam v místnosti. U pomalých skladeb je dlouhý dozvuk kopáku v basech super. Když hraješ rychlejší věci, punk rock a podobně, potřebuješ najít místo, kde kopák hraje krátce a nehučí celá místnost, aby se neztratila artikulace. Tohle vyřešíš přesouváním sady, ne pluginy.

Rozhodně to začíná od bubeníka. Naladění sady je základ a nástroj musí znít v místnosti super. Jakub to říká naplno: pokud se mu nelíbí, jak to zní, když hraje, dál nejde nahrávat. Neřeší, jaký mikrofon a jak to zní v počítači. Řeší, jestli to v místnosti hraje poslouchatelně.

K tomu patří drobnosti na sadě. Na rytmičáku byly v tomhle díle záměrně tlumiče, protože nahrávaná ukázka byla měkčího ražení a snare neměl mít prozvuk. Kožené tlumiče na snare zkracují dozvuk a tlumí alikvoty, když máš snare naladěný výš. Když ti i tak přijde snare příliš ostrý v kontextu holé místnosti s hodně kolmými odrazovými plochami, přehoď přes něj košili nebo utěrku. Je to DIY trik, který pomůže, pokud je to nepříjemné ve výškách. Přehodnoť i blány, činely a ladičku pro bicí, protože tam se dá udělat nejvíc za nejméně peněz. Další tlumící věci máš v příslušenství pro bicí.

První trik je duplikát stopy. Take si zkopíruj do dvou stop a každou zprocesuj jinak.

Na spodní kopii hoď gate, který má side chain reagující jen na frekvence od 80 Hz níž. Otevře se tedy jen tehdy, když udeří kopák. Potom low passem nech z téhle stopy jen pásmo, kde kopák ve spodcích rezonuje. V tomhle konkrétním případě rezonoval okolo 46 Hz a Jakub to nechal na 55 Hz. Tím si z jediné nahrávky vyrobíš samostatnou subovou stopu, jakou bys jinak dostal až z mikrofonu v kopáku.

Je tu ale háček. Když dva stejné zdroje ekvalizuješ jinak, dochází k fázovému posunu a spolu to hned nezní dobře. Vrchní stopu proto posuň delayem o několik samplů doprava, dokud se spodky nezačnou sčítat. Jakubovi to vyšlo okolo 282 samplů. Bez toho posunu zvuk působí dutěji, s ním to zní jako jeden track, ne jako dva různě upravené soubory puštěné dohromady. Gate, EQ i delay najdeš v každém DAWku, samostatně je máš v dynamics a ekvalizér pluginech.

Na vrchní stopu můžeš přidat pásový simulátor. Ten v tomhle díle kopíruje lampový magnetofon Studer J37 a Jakub k tomu říká férově, že to není nezbytné a klidně to vypne. Neuškodí ale kvůli saturaci a zjemnění frekvencí ve výškách. Za ním je ekvalizér, který jen trochu odřezává výšky a ubírá vyšší středy okolo 4 600 až 5 000 Hz. Podobné věci hledej v saturation pluginech.

Druhý trik je reamping a ten dá jednomikrofonní nahrávce charakter a hloubku. Postup je přesný. Vysóluj původní neupravený take, přepni se na sluchátka a vypni oba studiové monitory. Kabel, který šel z linkového výstupu zvukovky do levého monitoru, vytáhni a strč do reamp boxu, v tomhle případě Palmer PDI 09. Krabička upraví impedanci signálu tak, aby byl vhodný pro kytarové kombo. Z reamp boxu jdeš nástrojovým kabelem do komba. Kombo má svůj charakter a zkreslení a přesně to na té nahrávce chceš. Potom nahraj dva takey: jeden s mikrofonem přímo na repráku a jeden s mikrofonem posunutým do chodby, když kombo hraje nahlas do místnosti.

Máš plný telefon groovů, které nikdo dál nerozvíjí, kytaristi brblají, že zvuk není inspirativní nebo že kopák je trochu křivý. Přesně na to je sedmá epizoda.

Všechny způsoby převodu fungují na detekci transientů. Transient je krátký zvuk s velkou amplitudou, který označuje začátek zvukové vlny. Nemusí mít přesně tu frekvenci jako tón, který za ním následuje. Označuje tu nejrychlejší a nejdominantnější frekvenci s vysokou amplitudou na začátku waveformu. A protože bicí jsou transient heavy a mají výrazné peaky, pluginy z nich umí vyplivnout MIDI noty, které pak edituješ a přehráváš v drum sampleru.

Zdarma to jde v každém moderním DAWku. Přetáhni klip z audio stopy do MIDI stopy, plugin se tě zeptá, o jaký typ materiálu jde, a ty zvolíš percussive místo melodického. Dostaneš MIDI noty z každého detekovaného transientu a s nimi i hodně bordelu. Tahle metoda je bezplatná, ale musíš si to manuálně třídit a separovat do stop kick, snare, floor tom a hi-hat. Zároveň moc nepochytá dynamiku úderů, takže velocity si dolaďuješ ručně.

Dvě věci ti u toho ušetří hodiny. První: nastav MIDI stopy jako sample based, ne na tiky. Tehdy se noty řídí vzorkovací frekvencí audia, v tomhle případě 48 000 vzorků za sekundu, a jejich pozice je mnohem přesnější než u MIDI gridu. Druhá: věz tempo. Tahle nahrávka měla 96 BPM a proto se dalo koukat, jestli noty sedí na doby. Pokud máš úplně random drum a tempo neznáš, aspoň si ho přibližně natapuj.

Rychlejší cesta je dedikovaný plugin, v tomhle díle Sonnox Oxford Drum Gate. Běžný gate funguje jen na prahu hlasitosti, což u nakomprimovaného drum loopu neprojde, protože peaky kopáku a snaru se od sebe neliší a gate nemá šanci. I když nastavíš threshold pod snare, chytá ti to i kiky. Oxford Drum Gate rozpoznává podle fundamentálních frekvencí, o který buben jde. V sekci match transients si vybereš buben, na dynamické hraní s ghost notami použiješ preset Save the Ghost Notes, nastavíš prah tak, abys slyšel i ty nejslabší úhozy, dáš capture a MIDI si vytáhneš jednoduchým drag and dropem. Pokud některý kick nedetekoval, označíš to místo, dáš learn unmatched a přehraješ úsek. Plugin se ho naučí a dál ho už chytá. Zachycená dynamika je mnohem exaktnější než u ručního převodu.

Match transients není stavěný na detekci hi-hatu, takže ta část je vždycky nejpracnější. Pomůžeš si tak, že před gate hodíš ekvalizér odřezaný opravdu jen na nejvyšší výšky a takhle vyfiltrovanou stopu převedeš tou samou technikou. I potom si musíš ručně přetřídit, co je snare a co hi-hat, a různé artikulace jako otevřená hi-hat se takhle vytáhnout nedají. Čas, který ušetříš na kopácích a snarech, tedy věnuješ hi-hatu.

Existuje i čistější řešení. Nazvuč si hi-hat separátně jedním mikrofonem. V principu je úplně jedno, jaký to bude, hlavně ať je blízko. Přeslech ostatních bubnů bude minimální a MIDI stopu si vytvoříš rychleji a přesněji. Když máš úhozy pochytané, na závěr ještě všechno zkvantizuj, u Jakuba na šestnáctkový grid, protože samotná detekce timing nezachytí dokonale.

Třetí díl začíná nedělní zkouškou. Bicí jste nahráli na pár mikrofonů, bubeník se chválí v kapelním chatu a v pondělí ráno otevřeš projekt a je to čistý smutek.

Základní sada mikrofonů na bicí je mikrofon na rytmičák a mikrofon do kopáku. Ideálně k tomu dva mikrofony na přechody a kotel a jeden pár overheadů, což jsou většinou kondenzátorové tužkové mikrofony nad sadou, které snímají celou sadu a hlavně činely. Výhoda je jasná. Máš nejpřímější zvuk každého bubnu s nejmenším přeslechem, takže detekce transientů funguje mnohem přesněji a z průměrného taku umíš udělat poctivý výsledek.

Nejdřív dej všechny stopy bicích do jedné skupiny, aby se stříhalo naráz ve všech. Potom jdeš transient po transientu. V Pro Tools na to je funkce tab to transient, která skočí na nejranější zvuk z celé sady mikrofonů. Když udeří snare, první ho zaznamená nejbližší mikrofon a funkce to zachytí. Při maximálním zoomu vidíš, že transient začíná tam, kde se čára láme o nějakých 45 stupňů. Tam stříhni. Pokud tvůj DAW takovou funkci nemá, najdi si ten bod manuálně. Důležité je, aby se střih udělal ve stejném čase ve všech stopách. Jdeš po hlavních dobách, čili kopáky, snary a tomy podle close mikrofonů.

Zapni si osminkový grid, abys viděl, jak jsou úhozy vůči němu posunuté. Přepni se do gridového módu a celý sloup audia posuň na grid. Některé úhozy jsou brzy, některé pozdě, takže abys si nepřekryl následující blok, použij slip edit. V Pro Tools je to Control a mínus, v jiném DAWku to jde taky. Jakub u bicích posouvá po 3 až 5 ms. Při posouvání ti v audiu vzniknou mezery, ty vyplň funkcí fill the gaps, která dotáhne chybějící kousek z pravého audia. A na každý střih dej crossfade 3 až 5 ms, aby to nepukalo a aby byly artefakty co nejkratší.

To samé se dá udělat podstatně rychleji. Nikdy ale neoznačuj celý take, pokud nejde o velmi jednoduché hraní. Vezmi si blok, který ještě pobereš v hlavě, a ten odděl.

Postup má čtyři kroky. Nejdřív si vytvoř podskupinu close mikrofonů, čili kick, snare a tomy. Pokud máš kick in i kick out, do skupiny dávej ten, který zaznamenal úhoz dřív, tedy kick in. U Jakubových kickových mikrofonů to bylo sedm samplů, což je nic, ale mezi kick in a kick out to může být i milisekunda. U snare top a bottom platí to samé pravidlo. Potom v módu clip separation nastav senzitivitu, osvědčilo se někde mezi 35 a 40 %, osminkový grid a trigger pad 5 ms. Ten vytvoří kousek audia před transientem, aby crossfade nevznikl přesně v bodě transientu a nezamlžil ti nástup. Dáš capture selection, zkontroluješ, co to označilo, případně markery ručně přidáš nebo odebereš. Nakonec zapneš skupinu se všemi stopami bicích, dáš separate, potom clip conform na osminkový grid a na závěr edit smoothing s fill the gaps a crossfady.

Výsledek zní stejně jako ruční verze. Rozdíl je v tom, že co Jakubovi ručně trvalo patnáct minut, automatem stihl za minutu. Podmínkou je slušný výchozí stav. Čím lépe je to nahrané a čím méně přeslechu je v close mikrofonech, tím přesněji program transienty detekuje.

Jestli bicí zarovnávat nebo ne, není otázka na nás. Většina dnešních posluchačů vyrostla na hudbě zarovnané na grid a i dobré moderní rockové nahrávky se zarovnávají, aby měly ten samý impakt jako elektronická hudba. To ale neznamená, že je potřeba zarovnat všechno.

Praktické pravidlo z videa je tohle. Pokud ostatní úhozy zní v pohodě a mají jen malé odchylky vůči gridu, to je právě ta živost, kterou chceš nechat. Bubeník v přechodu přirozeně zrychlí a pokud je to dobře zahrané, nech to tak. Postarej se jen o to, aby kopák, který přichází hned po přechodu, přišel opravdu na první dobu na grid. Ucho to čeká a je to vždycky takový kotvící moment. Pokud chceš zachovat co nejpřirozenější feel, zarovnávej menší bloky.

I se dvěma mikrofony se to dá. Použij dva mikrofony jako overheady, abys zaznamenal obraz bicích a činelů, a na jednotlivé bubny nasaď trigry, ty štipce, které dají jen základní impuls. Transienty z trigrů nemají žádný zvuk, je to jen impuls, ale přesně to na editování potřebuješ. Zedituješ si podle nich parádní take a potom ty impulsy přesampluješ v drum sampleru na reálné zvuky bubnů. Close zvuky si v sampleru doladíš ke zvuku overheadů, aby to spolu ladilo.

Ano. Postav jeden dynamický mikrofon do výšky crashe tak, aby mířil do středu kopáku, a nalaď sadu. V studio labu na to použili Shure SM7B, protože je kardioidní, snese velké SPL a ten samý mikrofon pak použiješ i na zpěv a kytary.

Na jeden mikrofon hledej dynamický a kardioidní model, který snese vysoký tlak. Do kopáku se používají dedikované modely jako Shure Beta 52A, na overheady kondenzátorové mikrofony. Celá kategorie je v mikrofonech pro bicí a perkuse, a který typ se na co hodí, rozebírá článek kondenzátorový vs. dynamický mikrofon.

Nejčastěji je to místnost a poloha sady, ne mikrofon. Zkus sadu posunout blíž k rohu, aby se projevil bass loading, nebo naopak od něj, pokud kopák hučí. Pokud už máš nahráno, zduplikuj stopu, na kopii dej gate se side chainem pod 80 Hz a low pass okolo 50 Hz a vrchní stopu časově posuň, aby se spodky sčítaly.

Funguje to na detekci transientů. Zdarma to zvládne stock plugin v tvém DAWku, když přetáhneš audio klip do MIDI stopy a zvolíš percussive. Přesněji a rychleji to udělá dedikovaný plugin jako Sonnox Oxford Drum Gate, který rozlišuje bubny podle fundamentálních frekvencí a zachytí i ghost noty.

Základ je mikrofon na rytmičák a mikrofon do kopáku. Ideální sestava k tomu přidává dva mikrofony na tomy a pár overheadů. Pokud máš jen dva mikrofony, dej je jako overheady a na jednotlivé bubny použij trigry.

Záleží na žánru a na tvém vkusu. Moderní rockové nahrávky se zarovnávají, aby měly impakt jako elektronická hudba. Malé odchylky ostatních úhozů ale nech, to je živost. Důležité je, aby kopák po přechodu přišel na první dobu.

Bicí doma nahraješ i s jedním mikrofonem a naladěnou sadou. Všechno ostatní je už jen o trpělivosti při editování. Projdi si mikrofony pro bicí a perkuse, dynamické i kondenzátorové mikrofony, zvukové karty, studiová sluchátka a studiové monitory. Na sadě pomůžou nové blány, činely, ladička pro bicí a příslušenství pro bicí. Pokud si vybíráš první DAW, pomůže ti FL Studio vs. Ableton, a další díly studio labu máš v článcích jak nahrát čisté zpěvy doma, jak nahrávat podladěné kytary a jak ovládnout kytarové efekty v DAWku.