Ennio Morricone Original Celebration Concert – Bratislava, TIPOS aréna (10. 11. 2026)

Existuje pár melodií, které se dostaly tak hluboko pod kůži celé planetě, že je zná i člověk, co v životě neviděl ani jeden western. Stačí zapískat čtyři tóny z filmu Hodný, zlý a ošklivý a v hlavě se ti okamžitě rozběhne prach, pár přimhouřených očí a tři chlapi, kteří na sebe koukají o poznání déle, než je zdravé. Napsal je Ennio Morricone a nebyl to šťastný nápad jednoho odpoledne, protože takových melodií má za sebou přes čtyři sta filmů a ještě jednou tolik skladeb, které s filmem nemají nic společného.

Desátého listopadu 2026 se jeho hudba vrací do Bratislavy pod názvem ENNIO MORRICONE ORIGINAL CELEBRATION CONCERT. Je to večer poskládaný výhradně z jeho tvorby a zazní přesně v takové podobě, v jaké vznikla, tedy naživo, s plným orchestrem, velkým sborem a sólisty.

Za dirigentským pultem bude stát jeho syn Andrea Morricone a protože to datum je zároveň dnem, kdy se Ennio narodil, celý večer je koncipovaný jako oslava jeho nedožitých narozenin.

Akce: ENNIO MORRICONE ORIGINAL CELEBRATION CONCERT
Místo: TIPOS aréna, Odbojárov 9, Bratislava
Datum: úterý 10. listopadu 2026
Začátek: 19:00
Diriguje: Andrea Morricone
Hraje: The City of Prague Philharmonic Orchestra, sbor a sólisté
Vstupenky: Ticketportal

TIPOS aréna je hala, které velká část Bratislavy pořád říká Zimák nebo Nepelka, takže když ti někdo řekne, že se to koná na Odbojárov, mluví o tomtéž místě. Dostaneš se tam tramvají i autem, ale u vyprodané haly je parkování v okolí loterie, takže městská doprava ti ušetří nervy i patnáct minut bloudění po okolních ulicích.

Úterý večer v sedm znamená, že se to dá v pohodě stihnout po práci, a protože orchestrální koncert nemá dvouhodinový předprogram ani přestávky na výměnu aparátu, ven se dostaneš v rozumnou hodinu. U téhle hudby je to spíš plus, protože z ní člověk nevychází zničený, ale zvláštně klidný.

Narodil se v Římě v roce 1928 a na konzervatoři vystudoval trubku, ne filmovou hudbu, protože takový obor tehdy jednoduše neexistoval. Hrát ho naučil otec, který se trubkou živil po tanečních sálech, a mladý Ennio mu chodil vypomáhat, když bylo potřeba zaplatit nájem. První roky po škole psal aranžmá pro rozhlas a popové zpěváky a filmové partitury podepisoval pseudonymy jako Dan Savio nebo Leo Nichols. Ne z rozmaru, ale proto, že vážná hudba se tehdy na film dívala svrchu a skladatel, který dělal pro kino, si kazil pověst.

Všechno se zlomilo v šedesátých letech, když ho oslovil Sergio Leone. Místo velkého hollywoodského orchestru, jaký byl u westernů zvykem, přinesl Morricone pískání, elektrickou kytaru, výstřely, zvony, bič a lidský hlas použitý jako nástroj. To slavné pískání v Hodném, zlém a ošklivém není efekt ze zvukové knihovny, ale konkrétní člověk jménem Alessandro Alessandroni, a ten éterický ženský hlas v Tenkrát na Západě patří sopranistce Eddě Dell'Orso.

Leone si Morriconeho vážil natolik, že hudbu k tomuhle filmu nechal napsat ještě před natáčením a na place ji pouštěl hercům z reproduktorů, aby se pohybovali v jejím tempu. Proto v těch scénách všechno sedí tak nepříjemně přesně.

Po westernech přišlo padesát let všeho ostatního. Mise s hobojem, který rozpláče i člověka, co ten film nikdy neviděl, Neúplatní pro Briana De Palmu, Legenda o 1900 i Cinema Paradiso, u kterého se dodnes vedou spory, jestli jde o nejkrásnější filmovou melodii století nebo jen o druhou nejkrásnější.

Zajímavé je, že vedle toho všeho hrál Morricone roky v avantgardním uskupení Gruppo di Improvvisazione Nuova Consonanza, kde se dělala tvrdá atonální improvizace bez špetky melodie. Člověk, který napsal nejzpívanější témata v dějinách kina, trávil večery výrobou hluku, který by si dobrovolně nepustil nikdo. Do Hollywoodu se přitom nikdy nepřestěhoval, anglicky se nikdy pořádně nenaučil a celý život bydlel v Římě. Zemřel v roce 2020 ve věku devadesáti jedna let.

Celý projekt nese oficiální název Ennio Morricone Original Celebration Concert a vede ho Andrea Morricone, tedy skladatelův syn, který je sám autorem filmové hudby a na otcových partiturách pracoval ještě za jeho života. Není to tedy případ, že by si někdo pronajal slavné příjmení a mával rukama nad cizím materiálem. Andrea tu hudbu zná zevnitř a ví, kde má orchestr přitlačit a kde naopak stáhnout, aby měla skladba prostor dýchat.

Hraje The City of Prague Philharmonic Orchestra, což je těleso, které má s filmovou hudbou pravděpodobně nejvíc praxe v Evropě. Nahrálo soundtracky ke stovkám filmů i her a není to orchestr, který by si filmovou hudbu jednou za rok odskočil zahrát jako zpestření sezóny. K tomu přijede velký sbor a mezinárodní sólisté, protože Morriconeho skladby bez lidského hlasu fungují jen na polovinu. Právě ten hlas je věc, kterou ti žádná nahrávka ve sluchátkách nepředá tak, jako když stojí osmdesát lidí třicet metrů od tebe.

Program stojí na tom nejznámějším, co Morricone napsal, takže počítej s hudbou z Tenkrát na Západě, z Hodného, zlého a ošklivého, z Mise i z Osmi hrozných. Jsou to čtyři filmy, které dohromady pokrývají padesát let jeho tvorby, od spaghetti westernů přes sakrální vrcholy až po poslední velkou práci pro Tarantina. Celý večer doprovázejí vizuální projekce, takže k hudbě dostaneš i obraz, a na přípravě se podílel i slovenský fotograf, který s Morriconem pracoval.

U tohohle typu hudby platí, že album ti řekne jen polovinu příběhu. Skladby jako Gabriel's Oboe nebo The Ecstasy of Gold jsou postavené na dynamice, která se ve sluchátkách i na slušné sestavě ztrácí, protože rozdíl mezi sotva slyšitelným začátkem a plným fortissimem je větší, než jaký běžný přehrávač vůbec přenese.

V hale ti najednou dojde, proč jsou napsané přesně takhle a proč se dvacet vteřin nic neděje. Protože to ticho před nástupem sboru je součást skladby, ne chyba.

Vstupenky prodává Ticketportal a cenu si ověř přímo u něj, během prodeje se kategorie mění a doplňují. U orchestrálního koncertu platí jedna věc, která u rockového neplatí, a sice že rozdíl mezi sektory není jen o výhledu, ale i o zvuku. Střed haly bývá akusticky výrazně lepší než krajní bloky, takže jestli si můžeš připlatit, tady se to opravdu vyplatí. A jestli jedete ve více lidech, kupujte najednou, sektory se vyprodávají po blocích a potom se už vedle sebe nedostanete.

1. Koncert padá přesně na 10. listopad, tedy na den, kdy se Morricone v roce 1928 narodil. Není to shoda okolností, pořadatelé to datum vybrali záměrně a večer je koncipovaný jako oslava jeho nedožitých narozenin.

2. Se Sergiem Leonem, se kterým vytvořil nejslavnější westerny všech dob, chodil jako dítě do stejné třídy na základní škole v římském Trastevere. Zjistili to až jako dospělí chlapi, když se potkali pracovně a začali si procházet společné vzpomínky.

3. Pískání v hlavním tématu z Hodný, zlý a ošklivý ani ten vysoký ženský hlas v Tenkrát na Západě nejsou nástroje ani efekty. Jsou to dva konkrétní lidé, Alessandro Alessandroni a Edda Dell'Orso, kteří s Morriconem spolupracovali roky a jejich hlasy se staly stejně rozpoznatelné jako kterákoli kytara.

4. Skladbu The Ecstasy of Gold si před vstupem na pódium pouští Metallica od osmdesátých let a dělá to dodnes. Celá generace metalistů tak Morriconeho zná nazpaměť, aniž by tušila, že poslouchá italskou filmovou hudbu z roku 1966.

5. Svého jediného soutěžního Oscara získal až v roce 2016 za Osm hrozných, tedy ve věku osmdesáti sedmi let. Do té doby měl jen čestného a sošku mu nepřinesla ani Mise, která se dnes považuje za jednu z největších křivd v dějinách té ceny. Tarantino ho přitom předtím roky přesvědčoval, aby mu napsal originální hudbu, a do té doby mu musela stačit ta starší, kterou si půjčil do Kill Billa i do Nespoutaného Djanga.

Jestli tě koncert chytne, dobrá zpráva je, že Morricone patří k nejlíp zastoupeným skladatelům v našem katalogu a většina věcí je na vinylu. U filmové hudby to dává smysl, protože se poslouchá vcelku a ne po skladbách. Přímo z programu večera máme Hodný, zlý a ošklivý na bílém vinylu, Tenkrát na Západě v průhledné deluxe edici i na cédéčku a samozřejmě Misi.

Jestli chceš celé westernové období od začátku, sáhni po Pro hrst dolarů v červené canyon edici nebo po Pro pár dolarů navíc v kaktusově zelené, což jsou mimochodem desky, které vypadají stejně dobře, jako znějí. Z pozdějších let máme Neúplatné, Legendu o 1900 v limitované bílé edici, orchestrální Cinema Concerto ze Santa Cecilia i výběr Themes: Western, a kdo má rád jeho temnější polohu z italských hororů, najde Paura.

Když chceš všechno najednou a bez vybírání, existuje The Platinum Collection na třech cédéčkách. Celou nabídku najdeš v LP deskách i v hudebních CD, a jestli ještě nemáš na čem to pustit, podívej se na gramofony.

Druhá věc, kterou takový večer udělá, je, že z haly odcházíš s divným nutkáním zkusit si to sám. Morriconeho zvuk stojí a padá na smyčcových nástrojích, především na houslích, ale velkou část té melancholie nesou violy a violoncella, a ta nejznámější témata by bez dechových nástrojů nebyla ničím. Jestli uvažuješ, že bys začal ty nebo tvoje dítě, projdi si Jak vybrat první housle a potom Jak se naučit hrát na housle, případně Jak vybrat violoncello, jestli tě to táhne o oktávu níž.

A jestli si jeho témata chceš rovnou zahrát, dobrá zpráva je, že většina z nich existuje v notách, od zjednodušených verzí pro úplné začátečníky po plné partitury. Na klavír se dá zahrát prakticky všechno, co napsal, takže jestli máš doma digitální piano, máš vystaráno na celou zimu a Gabriel's Oboe zvládneš dřív, než si myslíš. Kdo s notami zápasí, ať začne článkem Jak číst noty, zbytek je už jen o tom, kolik času tomu dáš.