Johann Sebastian Bach (1685-1750) byl německý skladatel a hudebník období pozdního baroka, všeobecně považovaný za jednoho z největších skladatelů v dějinách západní hudby. Bach proslul mimořádnou tvorbou, napsal díla téměř ve všech hudebních formách své doby. Mezi jeho nejslavnější díla patří Braniborské koncerty, violoncellové suity, sonáty a partity pro sólové housle, Goldbergovy variace, Dobře temperovaný klavír a významná sborová díla, jako jsou Matoušovy pašije a Mše h moll. Bach se narodil v rodině hudebníků v Eisenachu, v mládí osiřel a byl vychováván svým starším bratrem. Své řemeslo rozvíjel při práci pro kostely a dvory v Arnstadtu, Mühlhausenu, Výmaru a Köthenu, nakonec se stal kantorem kostela svatého Tomáše v Lipsku, kde strávil zbytek života komponováním a vyučováním. Bachova hudba je známá pro své mistrovství v kontrapunktu, novátorské využití harmonie a prolínání německých, italských a francouzských vlivů. Ačkoli byl Bach za svého života velmi uznávaným varhaníkem, jeho pověst jako skladatele výrazně vzrostla až po Bachově obrození v 19. století. Dnes jsou jeho díla ústředním bodem klasického repertoáru a jsou obdivována pro svou složitost, výrazovou hloubku a technickou brilantnost. Na jeho odkaz navázali také jeho čtyři synové, kteří se stali vlivnými skladateli.