Michael Szatmáry a jeho 5 albumů na opuštěný ostrov

Pět desek, jeden ostrov a nula šancí to pak změnit. Michael Szatmáry si vybral bez váhání. Tady je jeho pětice na opuštěný ostrov.

Znáš ho ze stand-upu, ale sám o sobě mluví jako o nedoceněném muzikantovi. Jako dítě chtěl hrát na nástroje, doma na to ale nebyly peníze, a tak mu máma koupila aspoň paličky na bicí. Bubnoval tedy na matracích. Nějaké hudební úspěchy má: dělal předskokana Erasure na evropském turné, Camouflage a taky kapelám Shalom a Oceán. Z toho seznamu se dá dost přesně uhádnout, kam se jeho vkus celý život ubíral. Nedávno mu vyšlo album Teardrop.

Sleduj Michaela na Instagramu, Facebooku a Spotify, aby ti nic neuteklo. A pokud chceš slyšet celý jeho výběr i s komentářem, podívej se na celé video na našem YouTube kanálu.

Michael začíná rovnou tím, co považuje za nejlepší, co kdy vyšlo. Violator z roku 1990 je podle něj album, který změnil elektronickou hudbu i to, jak se na ni lidé dívali. Jsou na něm nejikoničtější skladby Depeche Mode, Enjoy the Silence i Personal Jesus, a ani jedna slabá píseň. Enjoy the Silence přitom Martin Gore napsal jako pomalou baladu. Přepracoval ji až Alan Wilder, který později z kapely odešel, a právě v jeho verzi ji dnes zná každý. Název albumu nemá hlubší význam, chlapcům se jen zdálo, že Violator je silné slovo. Ikonickou růži na obalu má na svědomí jejich dvorní fotograf a designér Anton Corbijn.

👉 Chceš mít tuhle desku doma? Najdeš ji v našem e-shopu.

Druhá volba a znovu Depeche Mode. Michael se k tomu hlásí bez okolků, je depešák. Music for the Masses z roku 1987 je album, který vyšel ještě před Violatorem a Michael ho poprvé slyšel jako malý kluk za socialismu. Do té doby znal Olympic, Žbirku a Helenu Vondráčkovou, protože jiné se k němu nedostalo. Tohle mu změnilo život. I název je vtip, Depeche Mode nikdy nedělali hudbu pro masy a chlapcům se zdálo vtipné tvrdit opak. K albumu patří i koncertní film 101 z Rose Bowl v Pasadeně, kam si je přišlo poslechnout víc než 60 000 lidí. Tehdy se Depeche Mode stali globálním symbolem elektronické hudby.

👉 Chceš mít tuhle desku doma? Najdeš ji v našem e-shopu.

Insomnia a to slavné I can't get no sleep zná asi každý. Skladba je z Reverence, debutu Faithless z roku 1996. Rollo, Sister Bliss a Maxi Jazz podle Michaela vytvořili něco, co předtím neexistovalo, a tancovalo se na to v klubech po celém světě. Jako muzikanta ho na tom nejvíc zajímá ten ikonický riff na synťáku. Zvuk vymyslela Sister Bliss a do té doby ho nikdo nepoužíval. Michael doporučuje Insomnii kdykoli, i na špatnou náladu.

👉 Chceš mít tuhle desku doma? Najdeš ji v našem e-shopu.

Michael je dítě 90. let a symbolem té dekády je pro něj tohle britské seskupení. Stereo MC's nikdy nebyli megahvězdy, i když kdysi vyprodávali stadiony. Nedávno hráli i v Bratislavě. Album Connected z roku 1992 se jmenuje stejně jako jejich nejznámější píseň a Michael si ho pouští dodnes. Líbí se mu, jak mixovali elektroniku, rap, trip hop a drum and bass, a že k tomu měli i pořádné texty. Doporučuje i Deep Down & Dirty, ale mistrovské dílo je podle něj právě Connected.

👉 Chceš mít tuhle desku doma? Najdeš ji v našem e-shopu.

Na závěr anglické duo Tracey Thorn a Ben Watt. Jsou spolu od začátku 80. let, dlouhá léta to ale nechávali mimo reflektory. I název Everything But The Girl má svou historku, pochází ze sloganu obchodu s nábytkem, který sliboval všechno kromě dívky. Fungovali dávno předtím, než přišla sláva, a tu nakonec přinesl remix skladby Missing od Todda Terryho. Walking Wounded z roku 1996 je album, na kterém pochopili, že se dá dělat i taneční hudba, a udělali to s grácií. Michael se jimi jako začínající muzikant hodně inspiroval. Prý jim i šlohl pár akordových postupů. Ale to nikomu neříkejte.

👉 Chceš mít tuhle desku doma? Najdeš ji v našem e-shopu.

Tolik pět desek Michaela Szatmáryho na opuštěný ostrov. Kdyby si mohl vybrat deset, vysype je z fleku. Projdi si celou nabídku LP desek a některou si dopřej do sbírky. A když na ní budeš točit, mrkni i na gramofony.