Eurorack od NANO: jak funguje modulární syntezátor

Modulární syntezátor vypadá na první pohled jako panel z vesmírné lodi. Kupa knoflíků, desítky inputů a přes to všechno špagety kabelů, které vedou odnikud nikam. Právě proto se do něj spousta lidí nepustí, i když by chtěli, a právě proto si Viktor z kapely Fvck_Kvlt vzal do nového dílu No Headroom kompletní Eurorack systém od značky NANO a prošel ho modul po modulu.

Celý díl najdeš na našem YouTube kanálu. Níže si rozebereme, co v systému je, co který modul dělá a jak se z něj reálně skládá beat. A protože modulár je téma, u kterého se dá ztratit už u první věty, začneme od základu.

Eurorack je formát, který v roce 1995 definoval německý Doepfer a o rok později k němu vydal první systém A-100. Nejde o značku ani o konkrétní nástroj, ale o dohodu na rozměrech a napájení, díky které do jednoho racku zapojíš moduly od kteréhokoli výrobce. Dnes jich existuje přes 15 000 od víc než 600 značek, od garážových nadšenců až po Moog a Roland.

Celé stojí na dvou číslech. Výška je vždycky 3U, což je 128,5 mm, a šířka se počítá v HP, přičemž 1 HP = 5,08 mm. Když tedy slyšíš, že case má 104 HP, má vnitřní šířku zhruba 53 cm. Všechno ostatní se propojuje obyčejnými 3,5 mm jacky, a právě v tom je hlavní rozdíl oproti běžnému syntezátoru nebo analogovému synťáku. V modulárech neexistuje pevná cesta signálu. Co kam pošleš, se i stane, a právě odtud pramení svoboda i dojem chaosu na fotkách.

Systém ve videu stojí na NANO CAIXA 104, tedy na case se 104 HP, což vystačí zhruba na 10 modulů podle jejich šířky. Důležité je, že nejde o prázdnou krabici. Už uvnitř najdeš napájení pro všechny moduly, mixpult, LFO, sample and hold, stereo výstup i vstup na přivedení zvuku zvenku. Stačí tedy doplnit zdroje zvuku a máš hotový nástroj bez řešení, čím ho napájet.

Druhá výhoda je přenosnost. Spousta lidí si moduly montuje do starých cestovních kufrů, což má svoje kouzlo, ale case prostě zavřeš a odneseš. Systém se dá zabalit zapojený tak, jak je, na místě vytáhnout a hned hrát. U modulárů, kde rozpojení a opětovné zapojení 30 kabelů zabere víc času než samotné hraní, nejde o maličkost.

Základem je NANO ONA, analogový oscilátor. Právě on vydává tón, všechno ostatní s ním už jen něco dělá. Ve videu běží dva kusy ONA naráz, jeden na melodii ve vyšších polohách a druhý na basovou linku, přičemž basa z něj vyšla nejpřesvědčivěji. Má klasický oktávový přepínač, pod ním jemné doladění a k tomu FM vstup, takže po přivedení jiného signálu se rozkmitá do zvuků, které už s původní notou nemají moc společného.

Když máš tón, potřebuješ ho tvarovat, a na tvarování slouží filtr NANO ST·FONT. Jde o stereo nástupce staršího modulu FONT, který se dá koupit i samostatně, pokud ti stačí mono. Nastavuješ na něm frekvenci, rezonanci a režim, tedy jestli propouští spodek, střed nebo vršek, a každá ze tří veličin má vlastní CV vstup s atenuátorem, tedy s regulátorem síly modulace. Navíc má offset na rozladění levé a pravé strany vůči sobě a vlastní drive. Je zároveň modulem, u kterého se dá prosedět celý večer, aniž bys zapojil cokoli dalšího.

Třetí v řetězu je NANO ALT, čtyřkanálový zesilovač. Zní nudně, ale právě jím vyvážíš, aby basa nezanikla a melodie neřezala uši. Má 4 vstupy, 4 výstupy a 4 CV vstupy, takže hlasitost každého kanálu řídíš napětím, ne rukou. Čtvrtý kanál funguje jako součet, čili slouží i jako malý mixér. Jestli potřebuješ plnohodnotné míchání, existuje i NANO Performance Mixer.

NANO SERRA je obálka, čili ADSR. Má 4 tahové regulátory, kterými nastavuješ, jak rychle tón nastoupí, jak klesne, na jaké hlasitosti se podrží a jak dlouho dozní. Bez obálky máš nepřetržitý tón, s ní dostaneš úder, plochu nebo cokoli mezi nimi. Manuální tlačítko ji spustí rukou i bez sekvenceru.

NANO ARC je duální generátor funkcí a klidně by zvládl fungovat i sám o sobě. Nastavuješ na něm nástup a pokles zvlášť pro obě strany, vybíráš tvar křivky a přes offset strany vůči sobě posuneš. V praxi z něj dostaneš pomalé vlnění v pozadí i úplně obyčejnou basovou linku, podle toho, jak ho vykroutíš.

Nejvíc práce ve videu odvede NANO VCV Random. Má 4 tahové regulátory, rate, probability, randomity a shape, čili jak často se něco změní, s jakou pravděpodobností, jak moc a jakým průběhem. Poslaný do frekvence filtru začne systém sám od sebe vyrábět glitche a pohyb, jaký bys rukou nedokázal.

NANO OCTA je analogový bicí modul v duchu 808. Má 4 kanály, tedy kopák, snare a zavřenou i otevřenou hi-hat, přičemž každý má vlastní drive a k němu svoje regulátory, třeba u kopáku ladění a dozvuk, u snare snap a šum. Každý kanál má vlastní výstup, k tomu je společný stereo výstup a všechno se dá modulovat přes CV vstupy. Nejvíc potěší mute páčka na každé stopě, protože právě díky ní se z modulu stává nástroj na živé hraní. Ve videu nakonec zůstal nevyužitý, jelikož k jamování víc sedl bicí automat od Erica Synths, který dostal samostatný díl.

Celý rack pohání malý krokový sekvencer Korg SQ-1, i když case má vlastní LFO i randomizér. Důvod je praktický, sekvencer drží čas a sdílí ho se zbytkem techniky na stole. Z obou ONA jde melodie a basa, přičemž do filtru ST·FONT míří jen vyšší linka a basa jde mimo něj. Hlasitosti se vyvažují přes ALT, náhodu přidává Random do frekvence filtru a výsledek jde přes páskový mixpult, kde je na aux poslaný delay ze SP-404 MKII. Na propojení všeho budeš potřebovat slušnou zásobu patch kabelů.

Zajímavé je i to, co zůstalo nevyužité. OCTA ustoupila Bullfrogu, SERRA a ARC zase délce videa. Viktor dostal systém, aniž by otevřel návod, 2 hodiny v něm hledal a z hledání vznikl beat, který ve videu slyšíš. U modulárů jde o běžný způsob učení, protože teorie ti řekne, co modul dělá, ale ne, jak bude znít po zapojení do jiného.

1. Formát definoval Doepfer v roce 1995 a jeho první systém A-100 přišel o rok později. Dnes existuje přes 15 000 modulů od víc než 600 výrobců, takže nekupuješ uzavřený ekosystém jedné značky.

2. HP je jednotka šířky a rovná se 5,08 mm. Case se 104 HP má tedy uvnitř zhruba 53 cm místa. Podle toho si počítej, kolik modulů se do něj vejde.

3. Výška 3U, tedy 128,5 mm, nepochází z hudebního světa. Je převzatá z průmyslového standardu Eurocard na zásuvné karty a odtud pochází i „Euro" v názvu.

4. Ladění funguje na principu 1 voltu na oktávu. Po přivedení o volt vyššího napětí skočí oscilátor přesně o oktávu výš. Právě díky dohodě na této hodnotě si rozumějí moduly od různých výrobců.

5. Neexistuje správné zapojení. Audio, řídicí napětí i spouštěcí impulzy jdou přes stejné 3,5 mm jacky, takže zvuk můžeš poslat tam, kde se čeká řízení, a naopak. Většina zajímavých věcí v modulárech vznikne přesně takhle.

V sestavě citelně chybí efektová jednotka, a proto delay musel přijít zvenku ze sampleru. NANO ji přitom v nabídce má, jmenuje se FUM Stereo Effects Processor. Dobře poslouží i NANO CEQ, tedy třípásmový ekvalizér s kompresorem, kterým se během hraní dotahuje basa a výšky. Jestli si systém skládáš sám, právě na dvou zmíněných věcech se nevyplatí šetřit.

Řekněme si to narovinu, modulár není nástroj na každý den. Viktor je DJ a vlastní produkci si na něm ve studiu nepředstavuje, ale po 2 týdnech doma přiznal, že tolik zábavy už dlouho neměl a systém by si nechal. Přesnější popis modulárů asi neexistuje. Nekupuješ si efektivnější nástroj, kupuješ si jiný způsob, jak se k hudbě dostat.

Nejrozumnější je začít setem, kde case i první moduly přijdou spolu a hned hrají, a potom už jen dokupovat to, co ti chybí. Jestli zůstaneš u NANO, nebo začneš míchat značky, je úplně jedno, protože Eurorack je standard a nic tě neváže. Behringer je momentálně nejlevnější cesta k prvním modulům, Bastl Instruments dělají Češi z Brna a mají vlastní rukopis, který poznáš na první pohled, a Roland tahá svoje klasické zvuky z osmdesátek do modulárního formátu. Když jen ochutnáváš a nechceš do toho dát moc, podívej se po těch nejdostupnějších, jinak máš celou nabídku modulárních systémů pohromadě. Jednu věc se vyplatí vyřešit dřív než další modul, a to poslech, protože na notebookových reproduktorech ti polovina toho, co filtr dělá, prostě unikne. Pořádná sluchátka nebo studiové monitory udělají v tomhle víc než cokoli jiného. A jestli je modulár tvůj první vážnější krok do produkce, vyplatí se začít odzadu, tedy Jak začít s hudební produkcí doma, Jak se skládá beat a Jak zařídit domácí studio.