Čau chlapi, tak se pustíme hned do povídání.

1) Chtěl jsem se zprvu dotknout historie kapely, či členů, ale Vy jste dočista tajemní :o). Povíte mi teda něco o sobě? Třeba jednotlivě. Co, kdo, kdy, složení kapely apod. Tak přehánějte.

O: to je na Bubákovi

Z: no snad zas tak tajemní nejsme, za ta léta snad už leccos prosáklo! historii kapely poví nejlépe Bubáček. Já s ním hraju už od roku 2001. Mám schované diáře od roku 1989 a před pár dny jsem se v tom šťoural. Déle hraju už jen v Old Timers Jazz Band a to od roku 1990. A od roku 2002 blues s Jiřím Šlupkou Svěrákem.

B: taky v tom nějakou tajemnost nevidím, člověk tak nějak žije, hraje, a občas holt založí nějakou kapelu. Mně se koncem devadesátých let rozsypala Plechovka, tak jsem si samovyrobil nahrávku nějakých svých písniček a posléze dohledával spoluhráče, že by se to občas někde zahrálo. Ale člověk si pokoje nedá a postupně z toho vznikla regulérní kapela, která od léta 2002 takhle funguje.

2) O tom co muzika komu dává a bere už se toho napovídalo v rozhovorech až moc, nicméně řekněte. Co Vám muzika neodnesla?

O: Radost, zejména z hraní

Z: Souhlasím. A jsou i tací kteří hrajou a nebavi je to a to nechápu

B: Taky souhlasím, s obouma...

3) Když stojíte na pódiu, co se Vám honí hlavou? Soustředíte se na to co hrajete, nebo koukáte po holkách, nebo třeba myslíte na to, že zítra musíte do čistírny?

O: jak kdy a jak kdo, ale já to tak nějak hlídám, aby se to nerozuteklo a neztratilo.

Z: na zítřejší, včerejší, starosti, pokud vůbec nějaké mám, nikdy nemyslím, nejraději koukám do lidí a pak se stane že, soustředění ovadne a včas neubrzím třeba nějaký stop time.

B: na nějaké zítřejší cokoliv není čas a hlavně, když hraju, tak mě nic jiného nezajímá. Mám toho na práci přece jenom trochu víc než kluci, tak se musím taky trochu víc soustředit. Ale na to koukání po holkách se samozřejmě čas vždycky najde, když už nějaké přijdou :o)))

4) Jedna moje tradiční otázka. Co si myslíte o chybách při živém hraní? Mám na mysli drobnosti.

O: stanou se, nesmí to bejt moc často, ale stejně si toho nikdo nevšimne

Z: to k tomu patří

B: jistěže, nejsme roboti. A znáš to: když uděláš chybu, tak ji zopakuj, pak to vypadá, že to tak má bejt. Navíc, někdy tě ta chyba zavede někam, kam by tě jinak ani nenapadlo jít...

5) Prozradíte jaké máte vybavení? Aparát nástroje apod? Vlastnosti? Naše čtenáře to bude určitě zajímat.

O: Myslíš?

B: Pánové se zdrželi hlasování – souhlasím, ale přece to povím: mám pěkné „tele“, co jsem kdysi dostal, postarší lampáček, ještě starší žlutý ouvrdrajv a jakési dlouhodobě zapůjčené kvákadlo. Ale když někde hraju na nebo přes něco jiného, tak je to celkem jedno, pokud ty krámy nejsou úplně z p....... Když to máš v makovici a v prstech, a taky v tom srdéčku, že, tak to dáš vždycky...

6) Jak vznikají Vaše skladby? Je to společná práce, nebo výhradně vždy jednotlivce? Skoro sice znám předem odpověď, ale přece. Jak to teda je? Inspirace atd.

O: to je taky na Bubákovi

B: tuhle kapelu jsem si vymyslel, abych mohl hrát ty svoje k........, které by jinak nikoho nezajímaly. Takže dám dokupy písničku, pak se ji naučím, vyrobím nějaký jakoby demáč, předhodím to klukům, oni si s tím něco udělaj´, zkusíme to zahrát a časem si na to nějak asi zvyknem nebo co. A nebo taky ne. A někdy se to některým posluchačům i trochu líbí... Ale jak to vůbec vzniká, to fakt nevím. Něco se zčistajasna vyloupne v makovici a sedí to tam a vrtá. A časem je z toho písnička, někdy za měsíc, někdy za půl roku, a průběžně se ten text dolaďuje s muzikou. Pak najednou něco někde zarachtá, něco do sebe zaklapne a v duši se rozhostí mír. Písnička je na světě...

7) Která muzika je Vám nejbližší? A naopak, kterou nemusíte?

O: poslední dobou posluchám skoro pořád jen blues, i když hodně našláplý. Naopak nemusím takovej ten povinnej vyhulenej optimismus. A stroječky.

Z: toho co poslouchám je spousta. mám záběr hodně širokej. A co neposlouchám mě v první chvili napadla dechovka a v druhý chvili jsem si uvědomil, že toho je ještě spousta co jde úplně mimo mě.

B: poslední dobou poslouchám dosti málo, ale když už, tak blues (v lecjaké formě) nebo někoho z „postarších pánů“ – Dylan, Clapton, Ry Cooder, atd. atd., je toho mraky. Prostě poctivě udělaná muzika od lidí, kteří mají co říct. Co vůbec nemusím, jsou ty převratné objevy posledních X let – když jakýsi debil pláče do bezpohlavního šumění kytar, jiný zase do toho mlátí jak hluchý do vrat tváříce se, že rozdává energii, a přitom je to stokrát převařený pytlík britského čaje, jinde opět všechno cvaká, bziká a šveholí, a nikde se vůbec nic neděje... Myslím, že tak od půle devadesátých už se jenom vymýšlejí škatulky podle toho, jestli se šumí v C nebo v G, a muzika jako taková šla do kytek. Anebo zpátky do hospod...:o)

8) Myslíte si, že se dá v dnešní době hudbou uživit?

O: dá, ale člověk dost hubne, je třeba se na to připravit. Složenky jsou zničující.

Z: blbě.

B: tak nějak. Pořád mám svých dvaašedesát kilo...:o)))

9) Co je důležité, aby člověk neztratil elán a stále ho bavilo hrát?

O: moc nezkoušet a nepřemejšlet, užívat si to.

Z: Ano, hrát pro radost, nehrát v kapele s pitomcema, ti berou energii a radost z hraní.

B: Tak. Já si teda doma zkouším pořád, a někdy u toho i přemýšlím, dá-li se to tak vůbec nazvat, ale to už bude možná nějaká chorobnost. A když se pak někde spustí a hraje to, nastane čirá radost. Hlavně se nepatlat s prkotinama, kterých si beztak nikdo nevšimne...

10) Ovlivnilo Vás nějak umístění v různých soutěžích.

O: určitě!! už se jim pečlivě vyhneme.

B: Tak, je to k ničemu. Ale kdysi za bolševika jsme s tehdejší kapelou někde vyhráli dort, to bylo dobrý... Byl dobrý...

11) Máte nějaké konkrétní cíle, nebo se necháváte vést přicházejícími příležitostmi?

O: cíl je nezhubnout příliš. Jinak to berem, jak to příjde.

B: až budu velký, koupím si synťák...

12) Můžete mi prozradit jak odpočíváte? Co je pro Vás skutečná relaxace?

O: venkov uklidňuje, městu se vyhýbám, tak nepotřebuju nějak extra relaxovat

Z: to já bych naopak nejraději bydlel co nejblíže centra, alespoň jako Bubák a hraju bez dvou tří dnu v měsíci, naštěstí, každý den, tak taky nepotřebuju relaxovat.

B: občas se v noci vyspím...:o) No, ale někdy prostě nastane sobota, kdykoliv, a trajdám po městě, tu si dám pivko, tam, makovička nefunguje a mně to je jedno...

13) A poslední dotaz. Co v nejbližší době připravujete a kam nás pozvete?

O: o desce bude asi mluvit Bubák, já buduju malý studio a vůbec se po baráku hodně staví, takže pozvu vás leda do hospody.

B: do léta by snad mohl být hotový živák z Balbínky – na velkém černém kolese!!! Točíme to do pásů, aby tam bylo co nejmíň jedniček a nul, a až Olejník dobuduje domek, což bude možná i dřív, tak vyrobíme i „studiovku“, pro změnu na ty jedničky a nuly... A jinak hrát a hrát a hrát, každý druhý měsíc v Balbínce a mezi tím i někde jinde, jak se podaří. Mrkněte na www.strasidelny.cz, tam to všecko je.

Díky za rozhovor a za Muziker přeji ať se Vám daří hrát a nehubnout.

Karel Čížek

1) Takže vyhráli jste Český rock do Evropy, co to pro Vás znamená osobně? Nemyslím hudebně.

H.U. : Vždycky si řikám, že existujou dvě jasný cesty, dva způsoby, kterýma se muj život, muj osud bude ubírat. Jedna, že jsem dítě štěstěny, povede se mi co budu chtít, na čem pracuju. Potkám ty správný lidi, budu dělat to, co mě baví, se Zrnim, tak jak jsme si to naplánovali. A lidi začnou stávkovat proti bilboardum, o bulvár přestane být zájem, Klause vystřídá zpátky Havel... a nebo jsem totální naivka, narazim na zeď, celý se to rozplyne, budu úředníkem vkanceláři, a před domem mi bude stát permanentní dopravní zácpa, takže zní večer jenom vysednu, vyspim se a ráno zas nasednu na tom samym místě...
Občas to vypadá na první, občas na druhou variantu, tahle výhra teď zase o trochu přiklonila moji důvěru vten první scénář. Máme radost, že naše písnička oslovila tolik lidí, je to určitá satisfakce a taky skvělá příležitost.

SLÁVA: Předně určitě satisfakci a taky skvělou příležitost. Po těch několika letech, kdy jsme vymazali víkendy ze svýho života kvůli zkouškám, se nám snad začíná vracet úsílí, který do toho vkládáme. Bylo by fajn, kdyby se to teď víc rozjelo a nezůstalo to jako doposud u hraní po klubech ve městech za cesťák. Ale je to teď spíš na nás umět využít všeho, co se momentálně děje.

2) Hrajete spolu už docela dlouho a pamatuju si Vás jako kapelu z gymplu a musím říct, že jsme Vás sledovali vždy s lehkým uchechtnutím a nedůvěrou. Dneska už vím, jak jsme se šeredně mýlili. Popište mi trochu ten váš vývoj…..

CAIT: Dalo by se to shrnout větou: "Kdysi dávno se z jedné gymplácké kapely..." :-) Náš vývoj by se dal popsat jako neustálý proud myšlenek měnících se v čase, a stejně tak jako se měnily naše vzory, vkus, zkušenosti a představy stejně tak se měnily i naše názory a následně i tvorba a směřování. A za vším stojí hodiny a dny strávené ve zkušebně, na soustředěních, koncertech, vandrech, debaty po hospodách, přes počítače, telefony...a pořád dál a dál.

H.U.: No, když dneska poslouchám naše nahrávky ze začátků, tak bych se bejval asi uchechtával sváma. Tak, bylo to gymnázium, puberta, všechno trochu přehnanější, afektovanější... Od tý doby jsme prošli dlouhou cestu, dobře jsme se navzájem poznali ze všech úhlů, prozkoumali jsme, kudy nás to skutečně táhne a co chceme skutečně svojí hudbou říkat.

SLÁVA: Zrní nemělo skromné ambice nikdy. Už na začátku jsme chtěli dobýt svět, to nás vždycky hnalo a dostalo nás to tam, kde jsme teď. Tahle chuť vnás pořád dřímá, i když je pravda, že teď bychom byli moc rádi i za to, kdybychom se tim mohli všichni aspoň živit. Období studia na školách nám končí a teď už se opravdu láme chleba, takže si všichni přejem, ať to vyjde a ať se chytnem.

3) Už Vás kontaktovala některá média? A co pro Vás znamená úspěch a sláva? Nebojíte se vlivu komerce na Vaší muziku? Myslím tím tlaku od různých společností, pro které budete až příliš ART.

SLÁVA: Mimo soutěže nás víceméně nikdo nekontaktoval. Ale je pravda, že si nás občas někdo do něčeho vybere bez našeho přičinění, třeba do Českého Tučňáka 2009 nebo před lety na CD Rocku & Popu.
A co se týče úspěchu a slávy - ty jsou sice polní tráva, ale pokud se chceš věnovat hudbě naplno, musí tě lidi znát, aby na tebe chodili, kupovali CD a vůbec poslouchali tě. Bez toho se o nějakym živení nedá mluvit, takže medializaci teď vítáme, ne-li přímo vyhledáváme a není na tom podle mě vůbec nic špatného.
Vlivu komerce se nebojim, náš hudební jazyk, případně filozofie naší hudby už se docela jasně vyvinula a nabrala nějakou finální podobu, od který se už příliš neodkloníme. Žánrový hranice si nedáváme vůbec, věříme svýmu vkusu.

JUKLA: Zatím jsme ve spojení sČeským rozhlasem a časopisem Rock&Pop, což byli vlastně organizátoři soutěže. Slova jako úspěch a sláva jsou dost předčasný. Ještě je před náma dost práce – vždycky jsme byli hlavně zavřený ve zkušebně, abychom se naučili pořádně hrát a teď teprve zjišťujeme, kolik starostí je okolo toho. Ale zatím si nemyslím, že by mně někdo diktoval, co mám hrát. Když vidíš, jakýho úspěchu dosáhly třeba CocoRosie, tak ti to dodá naději a uvědomíš si, že můžeš bejt klidně ještě mnohem vyšinutější.

CAIT: Úspěch ani sláva mě moc nezajímají, já se chci hudbou živit a když budu mít na nájem a na jídlo, tak to bude můj úspěch. Sláva - polní tráva, dneska žijem - zejtra hnijem jak říká babička, takže až něco přijde tak si to užiju a do tý doby si užiju to, co je teď. Vlivu komerce se nebojím, to by někomu z nás muselo rupnout v bedně, aby na ty jejich hry přistoupil.

4) Natočili jste novou desku…….povězte mi o ní něco…..jaká to byla práce a podobně……jaký z ní máte pocit…?

SLÁVA: Tak pocit bych popsal jako takový: „Uf, máme to“. Po osmi letech je fajn mít konečně vruce něco, co přetrvá a vědět, že tomu člověk dal, co mohl. Samozřejmě jsme se dohadovali, co bude první píseň, jak se bude album jmenovat a o milion dalších věcí, ale důležitý je, že to nakonec všechno dopadlo.
Jinak práce na samotném CD byla skvělá. Tim nechci říct, že bezproblémová, ale pokud bych tohle měl dělat do konce života, tak staniž se. Už před nahráváním bylo výzvou vymýšlet upravování aranží tak, aby to na CD vyznělo dobře. A hledání nových zvuků bylo hodně zábavný dobrodružství, jeli jsme například na Slapy sbírat břidlicový kameny, který by dobře zněly, nahrávali různý zvuky zdolu Mayrau, kolovrátek, skřivana vpoli, přihrávali jsme další nástroje, který jinak nemáme kapacitu použít, jako klavír, vibrafon, fender piano, dozpívávali sbory…
A pak práce s „borcema ze Zlína“. Za mixem byl Petr Vavřík zButy a Mikeš, kterej teď bude dělat soundtrack kFormanově filmu. Hodně nám toho dali a mít možnost pracovat slidma, který maj takovýhle zkušenosti, bylo samo o sobě zážitek. Taky vymýšlení obalu sŠimonem Vejvančickým bylo skvělou novou zkušeností, design coveru a použitá grafika skvěle koresponduje snahranejma písněma, je to prostě celý jeden krásnej výtvor.
Obecně teď hodně spolupracujeme a interagujeme sumělci, producenty, techniky a to mě na tom všem baví možná i nejvíc.

5) Není to tak dlouho, co jsme společně pařili a musím říct, že jsem Vás i trochu zkoumal a jednoznačně nepůsobíte, že by se dokázala mezi Vás vloudit ponorka. Takže…..jak je to tedy? Vím jak je to někdy těžký, když je kapela dost spolu….noci…..dny.

SLÁVA: Cheche, to asi to zkoumání bylo trochu podlitý silným mokem…No, fakt je, že si někdy navzájem dovedem lízt báječně na nervy. Rád bych řek, že takový to házení po sobě talířema máme za sebou, ale nikdo neví, co přinese budoucnost.
Na druhou stranu je pravda, že teď prožíváme kapelně nejlepší období, všechno je hodně našláplý, začínáme se ukazovat na lepších akcích a všichni docela makáme, takže jsme hnaný příležitostí a nesmyslnejma hádkama se moc nechcem zdržovat.
Taky už jsme spolu poměrně dlouho a dost jsme si zažili, jsme hodně ztmelený. Pamatuju, jak jsme zapůsobili vZlínskym studiu, když jsme všichni spali vedle sebe přímo ve studiu. Jsme taková silná parta, to je i vidět na koncertech a je to naší velkou předností.

JUKLA: Tak ponorka nebo jiný podobný nemoci už nás navštívily, ale setřásli jsme je. Asi je důležitý si uvědomit, že ty lidi, co kolem sebe máš jsou tvý partneři a né nepřátelé. Taky vždycky zjistíš, že každej sek je vo hovně a že nejlepší je stejně se mít rád a spolupracovat a radši vmíru tvořit než si to komplikovat. Prostě máš co chceš, tak musíš vědět, co teda vlastně chceš a musíš chtít mít pořádek vkarmě. Vono taky to mnohem líp jde, když je klid a to je to, co tě zajímá. Ego je převlek pro magory. Fór je taky vtom, že když věnuješ veškerej volnej čas kapele a svuj nevolnej čas kapele uzpůsobuješ, tak pak taky tvý nejlepší kamarádi jsou vkapele a když se náhodou nasereš na jednoho, tak se víc přimkneš kjinýmu. Prostě se máme rádi.

CAIT: Tady je to jasný, nakonec to dycky vodsere jeden a ten samej č.... :-)

6) Jaká hudba Vás ovlivňuje? Mám teď na mysli pocitově…….nemusím slyšet žádná jména a naopak, která hudba je Vám řekněme slušně „proti srsti“?

JUKLA: Já mám hlavně rád hudbu. Vtipný je si uvědomit, že hudba je nějaký fyzický vlnění částic, který tebou prochází a vtobě rezonuje a na tvoje tělo se přenáší. Uši jsou sice receptor, ale působí na celý tělo, jako vítr, kterej rozhoupá listy osiky. Takže skutečně spojuje lidi a proudí tebou stejně tak, jako stolem a podlahou a třeba tvým psem. Je to hmatatelný a i hluchej človek může tančit do rytmu. Jo, líbí se mi hudba, která má nápad – je už jedno, co to je za žánr. Líbí se mi cokoli, co za to stojí. Každá hudba něco říká, ale záleží na tom, co. Když je to jenom: nakupte si hodně věcí nebo vychlastejte hodně piva a pak se tady poblejte, tak je to zvrácený. Blbý je, že tohle je to hlavní využití hudby - jako stroje na zblbnutí . Stejně tak nemám rád, když řiká jak jsem rychlej kytarista – to už pak je zas jen zvukovej doprovod k závodům . Musí to mít ňákej obsah, myšlenku, dobrý slova, dobrou basovou linku.

SLÁVA: Každý znás má hudební vkus mírně posunutý vůči ostatním, ale vzásadě se shodujem, obecně všichni máme rádi hudbu, která se především snaží něco sdělit, předat pocit. Musí to mít hloubku, nebo aspoň bejt upřímný. Může to bejt lidovka, drum’n’bass, jazz, punk…
Písničky o lásce nikoho znás moc neberou a co se týče mainstreamu, třeba to, co se hraje vrádiích, tak tam jsou pocity typu odpor, nebo spíš nezájem, teď mám na myslim především módní vlny.
Nicméně vzhledem ktomu, že od nahrávání i víc sledujem čistě zvukovou stránku, tak si, aspoň já osobně, dávám pozor na předsudky, protože člověk se může, teď myslim technicky, něco naučit třeba i od popovejch hvězd.

7) Jak často zkoušíte a jaký je Váš způsob práce? Máte vypracovaný systém, nebo se taky stane, že se překřikujete a dáváte prostor přirozenému chaosu?

SLÁVA: Práci na zkouškách se snažíme zefektivňovat. Nezabývat se blbostma, dávat průchod experimentum, ale přitom si hlídat priority – řídíme se tim, co nás vnejbližší době čeká. Před větší sérií koncertů si přecvičíme starší písně, to i každej sám doma indivudálně procvičuje.
A momentálně je to tak, že zpracováváme nápady, na který jamujem, hledáme, co je dobrý, klidně si mluvíme navzájem do nástrojů, u nás panuje docela silná demokracie. Vsoučasný době už máme slušně rozděláno na nový CD, to bude takový až koncepční, to se pak i líp vymýšlí jednotlivý songy. Snažíme se je dodělat, abychom je mohli zahrát už teď na červnových koncertech. To nám přilívá další energii a i koncerty tim nabíraj šťávu.

JUKLA: Zkoušíme pravidelně třikrát týdně. Zkoušeli jsme zavést i čtvrtej den, ale začalo se nám to hroutit pod rukama, protože pořád ještě ztoho nemáme dost peněz na to, aby jsme nemuseli vydělávat jinak, nehledě na to, že jsme vlastně všichni ještě ve školách. Ale scházíme se, co to jde. Taky jedeme jednou (a poslední dva roky už dvakrát) do roka na soustředění, kde se vždycky všechno postaví úplně na hlavu a přivezeme si uplně jinej svět.
Ten systém práce je dost proměnlivej. Dřív někdo třeba donesl celou písničku a hledali jsme, jak jí co nejlíp odvyprávět. Loni na jaře jsme právě na soustředění nějak spontánně najeli na systém jamování. Někdo něco jen tak mimochodem zahrál, ostatní se postupně chytli a najednou byla písnička. To se stalo třeba u Ptačí nebo pak u 83000 – ten jam jsme vlastně zahráli vden kdy byl večer koncert, a na tom koncertě už se to rovnou hrálo.
Vlétě a na podzim se zas všechno strašně točilo kolem nahrávání. Pořád jsme cvičili ty „starý“ skladby a promejšleli je, kontrolovali harmonicky a hledali tempa a nahrávali si je sami dokola, dokola. Soustředění, bylo pojatý jen jako příprava do studia, ale když jsme kvečeru skončili, tak se dalo jedno pivo nebo se zahulilo a šlo se do noci jamovat a nahrávalo se to a je to moc pěknej materiál. A když jsme se pak, vrátili znahrávání a mohli trochu víc začít koukat novejma směrama pustili do nápadů, který se tam nashromáždily, jenže než se to stihlo zpracovat, tak jsme jeli se soustředit znova. Na tomhle posledním soustředění nám to vyšlo tak blbě, že jsme byli všichni dohromady jen poslední dva dny a jak jsme měli takovej blbej dojem ztoho, že jsme nic nestihli, tak jsme se za ty dva dny naprosto zavařili a nahrávali jeden nápad za druhým. Mačkali jsme to ze sebe únava neúnava, pak jsme zaznamenávali už i zoufalství, muka a utrpení a nakonec i agonii. No a to je taky spousta dobrýho materiálu, ale zase úplně jinýho. Až to ani nestíháme dělat. Takže musíme vybírat jen to nejlepší znejlepšího, protože ty nápady se furt hrnou. Teď ta deska vlastně vylezla zlisovny, ještě ani neměla křest a my už máme skoro hotovejch pět novejch písniček a radši nechci vědět, kolik nápadů je na těch minidiskách.

CAIT: Zkoušíme 3X-4X týdně, jak to jde nejvíc, rádi bychom každý den, ale to by nás musel někdo živit. Způsob práce se různí podle momentální potřeby a situace, dáváme přednost zkoušení nových skladeb, následuje trénink těch starších před koncertem a spoustu času zaberou i různé organizační záležitosti. Pojem přirozený chaos bych vyměnil za organizovaný chaos, který poslední dobou funguje dobře a šlape jako hodinky.

8) Jedna moje oblíbená otázka……co si myslíte o chybách při živém hraní?

SLÁVA: No, rádi je nemáme, to je asi jasný. Samozřejmě, že chyby se dějou a člověk by se ztoho neměl zbláznit. Hlavní je, aby hudba měla energii. Ale technická stránka tě nesmí zradit, to pak musíš bejt supercharizmatickej polobůh, aby ti to lidi odpustili.
Taky bych řek, že každého znás, byť se o tom moc nebavíme, žene určitá až zenová touha po dokonalosti, samozřejmě do určitý míry... Pořád na sobě makat je hrozně důležitý a je to i dobrej pocit, člověk je pak sebevědomější, veselejší. Pokud zevluješ, začneš lehce zahnívat, to se pak projeví mimo jiné i hudebně. Jsou to dvě opačný spirály, takže lepší je bejt na tý pozitivní.

JUKLA: To je fakt dobrá otázka. Jednoznačný je, že chyby při živém hraní vlastně dělaj živý hraní. Já osobně nemám rád technický chyby, toho charakteru, že něco člověk nemá nacvičený a sahá někam uplně vedle, ale to se naštěstí už moc neděje. Ale zase nepředvídatelný věci, jako že mi praskne struna a musím si stim nějak poradit, vítám. Taky mam docela rád, když se Sláva uklepne a dá nějaký nesmyslný tempo – to mě hrozně baví. Hlavně mi vadí, když někdy nedejcháme ten samej vzduch. Miluju improvizace, ale nemyslim tim sóla. Víš, že ňáký sólování není vůbec náš styl. Máme to celý postavený na komunikaci a dialogu sostatníma, takže improvizací myslim improvizaci celý kapely a hudební rozhovory. Pitomý je právě to, že tohle se nám na živým hraní ještě tolik nedaří, protože na kocertech ty improvizace zatim moc neděláme.

9) Jak Zrní odpočívá? Mimo jiné….viděl jsem Vás před koncertem hrát fotbal :o)…..to Vám nevadí to vydání energie?

SLÁVA: Jo, fotbálek, už dlouho jsme si nezahráli. Poslední dobou nám pohyb ustoupil do pozadí a to není moc dobře. Jinak odpočinek, ten my si zas dopřejem, ne, že ne…takový pivo venku na betoně pod modrym nebem. Jej. To pak člověk filozofuje jedna báseň.

JUKLA: Vono to neni vydání energie, ale spíš nabrání, prokrvení. Endorfiny. Jseš mnohem živější a energičtější, než když se vyvalíš zauta sežereš knedlik a vychlastneš pivo.Funguje ti dobře tělo a můžeš pak hrát čistě a sjasnou hlavou. Můžeš poslouchat a vnímat ostatní. Navíc je to další způsob sehrávání a srůstání s klukama. Já myslim, že všechno souvisí.

CAIT: Společný odpočinek je nejvíc znát v hospodě nebo na soustředění ať už formou alkoholového dýchánku či výletech po českých krajích nebo posezením u ohně. Každý z nás pak dodatečně relaxuje po svém a co se týče sportu, dokud tě nevodvezli tak ještě furt můžeš..

H.U.: No fotbal náš dreamteam už dlouho nehrál, jednu dobu bylo tradicí, (to když jsme ještě měli zkušebnu ve školce), že se po každý zkoušce hrál fotbal stenisákem, otevřeli se okna a už tekl pot a krev. Měli jsme trvalý týmy: zpěv a housle proti kytaře a bicim (nebo případně base). My jsme byly pravda a láska, oni lež a nenávist. Vdevadesáti devíti procentech jsme samozřejmě prohráli...
A pak jsme chodili hrát celý Zrní, ven na hřiště proti klukum ze sídliště, většinou romskym, a to byla řežba. Oni uměli všechny ty finty a kličky, ale my jsme je udolali týmovym duchem. Vdrtivý většině Zrní vyhrálo. Ale je důležitý zdůraznit, že jsme byli vprůměru vždycky tak o deset let starší, a ty kluci se nás pak už asi báli... :)

10) Co chystáte v nejbližší době?

SLÁVA: Samozřejmě událost č.1 je křest CD Voní 9. června vKaštanu. Pokřtí nám ho Lenka Dusilová, takže to bude taková velká akce, moc se na to těšíme a intenzivně se na to připravujem. A událost č.2 není o moc menší, je to vlastně všechno co se týká výhry vsoutěži Český Rock do Evropy - 5. června pojedem hrát do Berlína do kulturního centra, taky budeme nahrávat živý koncert ve studiu Českého Rozhlasu. Dál se rýsuje hraní vNew Yorku na konci června, to ještě uvidíme jak dopadne, vypadá to dost nadějně.
A potom...rádi bychom dodělali písně na druhý album, který už teď má název: Hrdina počítačový hry jde do světa - abychom na podzim mohli opět vyjet do Zlína a začali nahrávat.

H.U.: Hodně teď přemýšlíme o tématu toho novýho alba. Máme spoustu jednotlivých příběhů a obrazů, některý písničky i hotový a teď je důležitý všechno nějak dobře pospojovat, dobře vybrat co použít, co ne, aby celkový sdělení bylo jasný a aby působilo, fungovalo. Je to alchimie a velká zábava.

11) Co by jste řekli mimozemšťanům, kdyby se Vás ptali na planetu zemi?

CAIT: Přijďte na koncert ZRNÍ a zařiďte nám šňůru u vás doma.

SLÁVA: Kromě onoho křestu 9.června v Kaštanu hrajeme 4. června vCafé na Půl Cesty na Pankráci, kde obsluhujou psychicky zatížený lidi, 5. června jede autobus sfanouškama, který si nám o místo můžou napsat, do Berlína (platí to ČRo!), 6. června doma na Kladenských dvorkách, 20. června vSovových Mlýnech na Kampě vrámci Pražský muzejní noci a tentýž den vtomtéž městě na festivalu vKC zahrada, a začátkem července 3. a 4. hrajem vBudějkách a vPísku. Koncerty se dají najít na našich stránkách, nebo na našich profilech na bandzone a myspace. Mimochodem jsme teď udělali nový stránky kpříležitosti vydání CD, takže na ně mrkněte, je tam toho dost.

Díky za rozhovor, měj se

Při nákupu nad 3000,- dostanete, jako dárek, lístek na koncert.

Lístky na koncert můžete zakoupit i osobně v prodejně Muziker.

Ve čtvrtek 22.řijna vystoupí legendární slovenský hráč na klávesové nástroje a skladatel Marián Varga v pražském klubu Vagón kde v roli speciálního hosta zahraje kapela Red Baron Band. Díky firmě Muziker, která se podílí na mediální podpoře tohoto koncertu Vám přínášíme tento rozhovor s Mariánem Vargou.

Dobrý den, připravovaný pražský koncert bude v rámci Vašich sólových koncertů, v jaké míře je ve Vašem koncertním setu obsažená improvizace? 

Improvizácia vždy bola pre moju tvorbu  velmi inšpiratívny moment. Mnohé z mojich skladieb vznikli priamo počas koncertu, kde som si mohol dovolit také malé hudobne  vylety.. Dnes je môj koncertný program viazany poradím skladieb, predvolenými zvukmi, relatívne pevnou štruktúrou. Ale rád experimentujem aj v rámci týchto obmedzení a dnešná podoba mnohých skladieb je vzdialená ich pôvodnej verzii. Často variujem pôvodný  nápad, sú to také metamorfózy, alebo naopak vzdialené variácie, ktoré sa pomaly vyjasnievajú a končia  čistou výraznou témou. Tento prístup ku komponovaniu je velmi neobvyklý, ale funkčný, takto dokáže hrať asi málo ľudí, a pritom je to jednoduché, keď z takých quasdi ornamentov vlastne vznikne téma. Velmi inšpiratívne sú pre mňa aj chyby - keď mi skĺzne prst a v sekunde musím na to zareagovať a vypointovať tú chybu. Pre mňa bolo vždy zaujímavé, ako sa dokážem vynájsť v každej ,,nepríjemnej“ situáci. 

Nedávno jste odehrál koncert v Adršpašských skalách, takové prostředí má jistě pozitivní vliv na právě zmiňovanou improvizaci. Nestálo by za to při podobné příležitosti nahrát živé album? 

Nie som si istý, či prostredie (scenéria) je pre mňa až také inšpiratívne, aby vznikol dokonalý album. Mňa skôr determinuje akási nepísaná dohoda  (nazvime to interakcia) s poslucháčmi, či obecenstvom. Poslucháči sú plurál, obecenstvo je singulár – tak si robím predstavu dokonalého poslucháča a viac komunikujem s ním, než s prostredím. Poslucháč rozpozná moje ponáranie a vynáranie sa z témy. 

Jaké konkrétní klávesové nástroje používáte a proč?

Keď hrám s kapelou Collegium Musicum tak primárne používam Hammond organ. Je to typický sound kapely CM a ťažko sa na ňom hrá bez doprovodu kapely. Počas sólových koncertov používam syntetizery značky Yamaha, z toho jeden špecificky ako klavír. Tento nástroj je použiteľný aj v prípade koncertovania so sláčikovým kvartetom. Klavír je podstatný nástroj v mojom recitáli. Dá sa na ňom takmer všetko zahrať, napríklad viesť basovú linku, harmonický sprievod a zahrať faktúru, ktorá má polyfonickú štruktúru, čo býva ťažké. 

Dlouhou dobu jste používal Hammond varhany a již delší dobu se řada firem snaží z důvodu snížení hmotnosti o napodobeninu originálu. Našel jste nějaký konkrétní nástroj, který by vás v tomto směru plně uspokojil?

Asi nenašiel, lebo Hammond je nástroj, ktorý má ,,dušu“ a nenapodobiteľný zvuk, ktorý vzniká oktávo-kvintovou mixtúrou, systémom pridávania zvlnených kvínt a kvárt, ktorých základom je sínusový tón. Preto som vymenil digitálny Hammond Suzuki za tridsťročný originál s lesliem, ktorý vyrába ten špecifický katedrálový efekt. Na digitálnom organe sa totiž nedá postupne modifikovať zvuk a tiež v tom zohráva úlohu aj môj zvyk a akási prstová staropamäť, ktorá vytvára pôdu na improvizáciu obyčajne nad ostinátnym sprievodom, nech je aj jediný tón. 

V poslední době znovu koncertujete s vaší slavnou kapelou Collegium Musicum nepřemýšlíte o nahrání nové studiové desky? 

Máme v pláne nahrať maximálne DVD Live. Myslím si, že ľudia, ktorí boli vtedy mladí, cítia sentiment, ale napodiv aj ,,nenaprogramované“ mladé obecenstvo cíti túto hudbu. Na nové skladby však  nemyslíme. 

Jaké jsou Vaše další plány ohledně nahrávání ve studiu? 

Na budúci rok sa chystáme s Moyzesovým kvartetom nahrať ďalšie CD. S pribúdajúcim vekom sa vraciam k pôvodným podnetom v oblasti ,,vážnej hudby“ a rozhodol som sa v tom pokračovať. Napísal som niekolko skladieb komorného charakteru s racionálnou štruktúrou. Je pravdepodobné, že z toho urobím výber na CD. 

Ještě v devadesátých letech jste se věnoval komponování televizní a filmové hudby, pracujete na nečem novém v této oblasti? 

Vlani a začiatkom tohoto roka som spolupracoval na rozsiahlom projekte producenta Fedora Gála Krátká dlouhá cesta o osudoch jeho rodiny počas holocaustu, ktorý pozostával zo 14 krátkych filmov a jedného celovečerného filmu, ku ktorým som skomponoval pôvodnú hudbu. 

Co v současné době nejraději posloucháte za hudbu? 

Pre dvoma mesiacmi som si požičal tri komplety nahrávok koncertov z Varšavskej jesene asi 30 CD , ktoré stále počúvam a neustále som očarený aj  vtipnými Scarlattiho sonátami a Mozartovými klavírnymi koncertami, či Beethovenovými sonátami a klavírnimy koncertami. 

Děkuji za rozhovor. 

Rozhovor za firmu Muziker vedl Pavel Kováč.

Oskar Rózsa je jedným z najvyhľadávanejších muzikantov tak na Slovensku, ako aj v Čechách. Je nielen spoľahlivým sidemanom, ale aj autorom hudby s jedinečným rukopisom. Ako basgitarista zaujal ešte v kapele Deža Ursínyho, nezmazateľne sa zapísal do dejín modernej slovenskej hudby nahraním posmrtného albumu Mareka Brezovského Hrana či účinkovaním v kapele Free Faces. V súčasnosti sa jeho umelecký záber rozšíril snáď na všetky polia hudobného biznisu. Produkuje, nahráva, aranžuje, koncertuje a plánuje návrat k dirigentskej paličke. S Oskarom sme sa rozprávali v prvom rade o nových prírastkoch do jeho arzenálu, aparátoch Phil Jones Bass.

Oskar, prečo si si vybral práve aparáty Phil Jones?

Kedy si sa stretol s týmito aparátmi po prvý krát?

Aparáty Phil Jones sú konštrukčne riešené pomerne netradične. V čo si myslíš, že spočíva ich výhoda?

Niektorých muzikantov by mohla odradiť absencia reproduktorov veľkého primeru, ktoré dokážu produkovať najspodnejšie frekvencie. Ako sú na tom aparáty Phil Jones?

Aké basgitary používaš v kombinácií s aparátmi Phil Jones, prípadne ako reagujú na päťstrunové nástroje?

Máš medzi aparátmi svojho favorita, alebo striedaš rôzne modely podľa situácie?

Myslíš si, ze trend nahradzovania veľkých aparátov menšími kombami so sofistikovanejšími konštrukčnými riešeniami je len krátkodobou záležitosťou, alebo v budúcnosti z pódií naozaj vymiznú klasiky typu Ampeg SVT-4 s bedňou 8x10?

Dakujeme za rozhovor.

Rozhovor viedol Matej Krivánek

Štěpán Smetáček

se narodil 24. července 1971 v Praze v rodině s hudební tradicí symfonickou a jazzovou, teoretickou i praktickou. Vystudoval Konzervatoř v Praze, obor bicí nástroje. Je žádaným studiovým i koncertním bubeníkem, jehož služeb od konce osmdesátých let využila řada známých kapel, interpretů a projektů, např. Řetěz, Arakain, Vitacit, Wanastowi Vjecy, Zemětřesení, Die El. Eleffant!? Pusa, Lucie, Druhá tráva, Lenka Dusilová, soundtracky filmů Snouborďáci, Rafťáci a Rock Podvraťáků, Krausberry, Aneta Langerová, James Herries a mnoho dalších. Na mnoha z těchto projektů se zúčastnil i jako autor nebo spoluautor.

Podstatně méně se ví, že se přibližně od roku 1995 věnuje své autorské hudební tvorbě pod souhrnným názvem New Orchestra of Dreams (N.O.D.), avšak pod touto značkou se schovávaly nejrůznější projevy jeho hudebního zájmu, od raných art-rockových kompozic, přes nejrůznější sestavy menších i větších skupin a kolážových studiových experimentů až k big-bandovým a orchestrálním programům.

Markéta Mazourová

absolventka pražské Akademie múzických umění v roce 2006 (Doc.Vladimír Vlasák a MgA.Tomáš Ondrůšek), vítězka v soutěže YMFE v roce 2001, věnuje se sólovému hraní i spolupráci s řadou orchestrů a souborů (Komorní filharmonie Pardubice, Agon, Symfonický orchestr hl.m.Prahy FOK, Komorní orchestr Berg, Komorní orchestr Dvořákova kraje, Pražská komorní filharmonii, Saxofonové kvarteto Bohemia aj.)

díky absolvování oboru skladba populární hudby u profesorů Angelo Michajlova a Petra Maláska na pražské konzervatoři zůstala věrná i skladatelské činnosti, za své skladby získala 1. místo v mezinárodní soutěži Song Expo Benelux International Song and Culture Festival 2000. Stejné ocenění získala i v roce 2002 a 2004 je autorkou scénické hudby: M.Kundera – Jakub a jeho pán (premiéra 6.12.2004), M.Gilbert – Hilda (premiéra 9.1.2005) a pohádka Čarodějný bál (premiéra 10.6.2005)

DJ Friky

TURNTABLISTA - Hip Hop DJ, člen crew 2. JAKOST,
předvede scratching společně s bicími nástrojemi,
mimo parties můžeme Frikyho slyšet live s NOD, -123 min ... nebo na Radiu DJ

Štěpán Smetáček se narodil 24. července 1971 v Praze. Vystudoval Konzervatoř v Praze, obor bicí nástroje. Je žádaným studiovým i koncertním bubeníkem, jehož služeb od konce osmdesátých let využila řada známých kapel, interpretů a projektů, některé z nich oceněné zlatou nebo platinovou deskou nebo nominacemi výročních cen Akademie populární hudby (Czech Music Awards). Na mnoha z těchto projektů se zúčastnil jako autor nebo spoluautor. Je ústřední osobností vlastního autorského projektu New Orchestra of Dreams. V současnosti koncertuje také se skupinou Krausberry, se zpěvákem anglického původu Jamesem Harriesem ....

Ahoj Štěpáne, jsem rád že jsi přislíbil rozhovor. Měl jsem hned nutkání se zamyslet dostatečně nad otázkami a pokusit se ho udělat co nejmíň tradiční, i když je mi jasné, že takto si to představuje asi každý, kdo se do podobného podniku pouští. Proto se hned na začátku zeptám. Už jsi někdy s někým dělal rozhovor? Myslím tím, že jsi byl ten kdo kladl otázky?

Pojďme tedy teď k mým dotazům. Pamatuji si Tě v době kdy jsi hrál s kapelou Řetěz. Nechci se teď vracet k jejich tvorbě, ale zajímalo by mě, jestli před tímto obdobím existovala ještě nějaká partička se kterou jsi aktivně spolupracoval?

Vzpomínáš si jaké to byly ambice, co Tě v té době hnaly dopředu? Měl jsi představu co bys chtěl dělat za muziku?

Máš ještě v paměti jak probíhalo Tvoje první natáčení ve studiu? A s jakou to bylo kapelou?

Když si mladého bubeníka vyberou kapely a muzikanti zvučných jmen, jak se to odrazí na další chuti do práce? Předpokládám že pro Tebe to byl impuls k další seberealizaci.

Opustíme už téma co bylo a pokusíme se nahlédnout do současnosti. Většina lidí co budou náš rozhovor číst, tak jistě bude znát Tvé projekty a mě spíš láká představa nahlédnout pod pokličku. Jak často Štěpán Smetáček cvičí, a jak často asi zkouší s kapelama s kterýma hraje? A jak to stíhá když je tak vytížený? Co Ty na to?

Můžu se zeptat co děláš, když zrovna nehraješ? Myslím tím aktivní odpočinek. Ne spaní, ani komponování.

Stalo se už, že jsi si řekl „ A DOST“ a měl potřebu utéct někam kde nejsou lidi a je prostor pro meditaci?

Vrátíme se k muzice. Existuje nějaký hudební nástroj, na který by ses chtěl ještě naučit? A je vysněný nástroj, který bys chtěl vlastnit?

Jak je pro Tebe Štěpáne blízko od bluegrassu k jazzu až po heavy metal?

Na co by měl podle Tebe myslet člověk, na věku nezáleží, který se rozhodl že začne hrát na bicí?

Ještě Tě stále baví to neustálé cestování z místa na místo?

Co si myslíš o chybách při živém hraní? Jsou muzikanti, kteří zastávají názor, že je to v pořádku, že se v tom odráží ta realita.

Je muzika, která Ti leze vyloženě krkem? Nemám na mysli ani tak stylově.

A jedna tradiční. Co plánuješ v nejbližší době?

Děkujeme za rozhovor.

Rozhovor vedl: Karel Čížek (MUZIKER)

Při příležitosti autogramiády Dimmu Borgir v pátek 19.10.2007 Vám přinášíme krátký rozhovor se dvěma jejich členy a to Galderem a Silenozem.

Jste jednou z nejznámějších black metalových kapel na světě. Již jste hráli v České Republice, takže bych se Vás chtěl zeptat, jak se zde cítíte a jak se Vám tu líbí?
G: Vždy je tu spousta energie. Skvělá atmosféra. (Smích)

 Co si myslíte o českých lidech a Vašich fanoušcích?
G: Skvělý.
S: Skvělý.
G: Hezký holky... To je ono. (Smích)

Minulý rok jste hráli na festivalu Brutal Assault. Přemýšleli jste o tom, že by jste někdy hráli i na Masters of Rock?
S: Jestliže budete chtít, možná bychom se tam mohli ukázat.

Jsou nějaké festivaly, na kterých jste nehráli a chtěli by jste?
S: Jo, pravděpodobně nějaké větší festivaly, v podstatě mainstream.

Co nám dnes v noci předvedete?
S: Předvedeme? Doufám, že Vám předvedeme jen to nejlepší, co umíme (smích).

Na svém vystoupení máte za hosty Amon Amarth a Engel. Již jste spolu někdy hráli?
G: Ne.
S: Hráli dohromady? Ne.
G: Ne.

Znáte se s některými členy těchto kapel?
S: Ano, známe dost lidí z vystoupení, už asi 10 let.

Poslední album "In Sorte Diaboli" je excelentní. Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
S: Vytvořit další excelentní album (smích).
G: Vytvořit děsný album (smích).

Jak by jste popsali svou hudbu lidem, kteří o Vás nic neví?
(smích)....
S: Atmosféra... Pokud uvidíš tmu, poznáš to.

Jaké je Vaše nejoblíbenější album a skladba z Vaší tvorby?
S: Oblíbené?
G: Není schopný odpovídat na tuto otázku. (Smích)
S: Nemáme oblíbené písničky, protože se k tomu nemůžeme vyjádřit objektivně jako na naší vlastní hudbu. Tyhle konkrétní písničky přicházejí spolu s lepším životem a novým albem, na kterém v tu danou dobu pracujeme.

Musíte mít nějaké vzory pro svůj život a Vaši hudbu, které Vás inspirují  ve Vaší profesionální tvorbě. Jsou zde nějací lidé, které respektujete?
(smích)...
S: My ve skutečnosti nerespektujeme mnoho lidí, ale jsou tu lidé, kteří nám pomohli a kterým jsme vděční, to je jasný. Nechceme je jmenovat, abychom na některé z nich nezapomněli... Takže to nechme být.

Které kapely máte rádi? Ať už metalové, Black Metalové a nemetalové hudby?
S: Cokoliv, co se mi zrovna líbí.
G: Jo, jsme otevření všem zdrojům
S: Jako třeba trance, cokoliv...
G: ... black metal, extreme metal

A perla na konec. Jak dlouho Vám trvá příprava na vystoupení?
S: 15 minut… Záleží, jak to jde…
G: Někdy půl hodiny a někdy i více. (smích)

Děkuji za Váš čas a ať se Vám vystoupení vydaří.
G: Díky
S: Taky díky

Poté, co bylo vydáno album Stormblåst, Stian Aarstad opustil dočasně kapelu kvůli nástupu vojenské služby. Téhož roku chyběl při nahrávání alba Devil´s Path. Aarstad se vrátil o rok později na nahrávání alba Enthrone Darkness Triumphant (r. 1997), ale později byl vyhozen. Album Enthrone Darkness Triumphant slavilo nečekené úspěchy a zároveň bylo prvním albem vydaným u německé nahrávací společnosti Nuclear Blast. Další alba již nevyvolala takový ohlas, jako toto album až do té doby, než kapela přišla s albem Death Cult Armageddon (r. 2003), které slavilo největší úspěchy.

V roce 2005 bylo znovu vydáno album Stormblåst.

Nynější sestava:

Shagrath(Stian Thoresen) - vokály (1993-) (kytara 1993-1996 a bicí 1993-1995) (Starkness, ex-Fimbulwinter, ex-Ragnarok (Nor), Chrome Division)

Erkekjetter Silenoz (Sven Atle Kopperud) - Kytary (also vocals) (1993-) (ex-Nocturnal Breed, Malefic (Nor))

Galder (Thomas Rune Andersen) - Kytary (2001-) (Old Man's Child, ex-Requiem (Nor), ex-Dřdheimsgard)

ICS Vortex (Simen Hestnæs) - Basa/Vokály (2000-) (Arcturus (Nor), ex-Borknagar, Lamented Souls, Code)

Mustis (Øyvind Johan Mustaparta) - Klávesy (1998-) (ex-Susperia, Vidder)

Hellhammer (Jan Axel Blomberg) – hostující bubeník (2005-) (ex-Antestor, Arcturus (Nor), ex-Carnivora, ex-Covenant (Nor), ex-Jřrn, Mayhem (Nor), Mezzerschmitt, ex-Mortem (Nor), ex-Shining (Swe), ex-The Kovenant, Thorns, Troll, ex-Vidsyn, Winds (Nor), Tritonus, Age Of Silence)

Diskografie:

Inn I Evighetens Mřrke EP, 1994
Rehearsal Demo, 1994
For All Tid Full-length, 1995
Stormblĺst Full-length, 1996
Devil's Path EP, 1996
Enthrone Darkness Triumphant Full-length, 1997
Live & Plugged vol.2 Video/VHS, 1998
Godless Savage Garden EP, 1998
Devil's Path / In the Shades of Life Split, 1999
Spiritual Black Dimensions Full-length, 1999
True Kings of Norway Split, 2000
Puritanical Euphoric Misanthropia Full-length, 2001
World Misanthropy EP, 2002
Alive in Torment EP, 2002
World Misanthropy DVD, 2002
Death Cult Armageddon Full-length, 2003
Progenies of the Great Apocalypse DVD, 2003
Vredesbyrd Single, 2004
Stormblĺst MMV Full-length, 2005
The Serpentine Offering Single, 2007
In Sorte Diaboli Full-length, 2007

Pro Muziker Praha: Jan Filgas

Čo teraz práve robí kapela Support Lesbiens?

Připravujeme se na podzimní turné u příležitosti patnáctiletého výročí kapely.  Dále pracujeme na  vydání  desky Greatest hits, která bude mapovat naši dosavadní činnost.

Ako by ste označili vývoj vášho zvuku od začiatku až po dnešok, aké vybavenie ste používali a čo používate teraz?

Dá se říci, že kvalita zvuku je vždy přímo úměrná kvalitě nástroje na který hrajete.  Samozřejmě, že při živých koncertech zvuk ovlivňují  i jiné faktory.  Ale to už je otázka kvalitního vybavení zvukaře, atd. V roce 1993  jsem začínal s Amati, dnes hraji na bicí značky Sonor.  

Myslíte si, že výbava ktorú teraz máte je už ustálená, alebo budete niečo obmieňať?

Lze jen těžko říct, že vybavení bubeníka je někdy konečné. Při koncertech se často zničí blány, prasknou činely, o paličkách nemluvě. Proto se snažím orientovat v nabídkách a vybírat si kvalitu, která mi zaručí  co nejdelší životnost a dobrý zvuk.  Nedávno jsem začal používat paličky značky Vater,  v  současné době například plánuji zakoupení druhého malého bubnu  a uvažuji o obměně činelové sady.

Čo bol ten prvotný impulz, ktorý vás priviedol k hraniu?

Určitě to byly muzikantské kořeny, které v naší rodině sahají až k mému dědovi a poznamenaly i další  členy mojí rodiny. Všichni se hudbě věnují profesionálně. Můj otec je fagotista, stejně tak, jako můj bratr.  Moje matka je varhanice.  Právě její zásluhou jsem měl možnost vnímat hudbu už jako nenarozený a jsem jí za to vděčný.  Snad i díky tomu tolik dokážu vnímat a  prožívat  hudbu a to i  hudbu klasickou. Při   skladbách od  Stravinského, Šostakoviče nebo Dvořáka mám často i husí kůži.  Od toho už je jen krůček k pocitu nutnosti  tyto emoce vyjádřit a interpretovat, nemyslíte?  Ačkoliv  tento svůj motiv jsem schopen objasnit až dnes, když už jsem trochu dostal rozum (smích).

Čo prvá skupina?

A to už jsme právě v té době, kdy jsem  se hledal... A moc rád na tu dobu vzpomínám. Začínal jsem v hard core & punkové legendě Kritická situace. 

A vaše prvé bicie?

Jako student  jsem si na první bicí  vydělal  sám. Přes léto jsem pracoval jako brigádník u zedníků a pak jsem si koupil v bazaru staré Amati.   

Váš najoblúbenejší nástroj ( prečo )

Samozřejmě bicí. (smích) A to včetně symfonických nástrojů na které mám možnost hrát jakožto člen symfonického orchestru hl.m. Prahy  FOK. Bicí vnímám jako možnost prvotního hudebně – rytmického projevu. Rytmus je takovým skrytým dirigentem lidského života. Srdce má přece také pravidelný rytmus, který nás drží při životě.

Čo používate momentálne, prečo, čo vás k výberu daného nástroja viedlo?
Momentálně používám bicí značky Sonor, mechaniku od  Sonoru a Yamahy a činelovou všehochuť.  Vybavení si vybírám na základě svých zkušeností, po letech praxe a zkoušení. 

Ste skôr zástancom nových technológii, alebo starého analógu?

Patřím spíš ke staré škole, ale přesto se snažím držet  krok s dobou.

Veríte, že aj lacný nástroj môže hrať dobre?

Ne, ale rád se nechám překvapit.

Využívate aj digitálne simulácie?

Ne.

Je nejaký rozdiel medzi vybavením ktoré používate na koncerte a v štúdiu?
V podstatě ne, jen činely vybírám trochu jemnější.

Ako kapela  nahrávate v štúdiu naraz, alebo postupne?

Někdy najednou, někdy postupně.

Ako ste na tom se cvičením? Riešite teraz nejaké konkrétne technické situácie a postupy?
Snažím se cvičit denně, ale při mém časovém vytížení  s kapelou Support Lesbiens a v symfonickém orchestru je to někdy  velice obtížné. Konkrétní postupy a problémy většinou řeším při živém hraní.

Ako nazvučujete bicie pri live hraní?

To je práce pro našeho zvukaře, kterému se samozřejmě snažím vycházet vstříc vyladěním tomů, výběrem činelů, či dozvukem bicích.

Ako naberáte inšpiráciu k novým skladbám?

Většinou aktivní relaxací v přírodě.

Ako vnímate vývoj českej hudobnej scény?

Pozitivně.

Akú muziku počúvate teraz?

Nejsem nějak zvlášť vyhraněný. Poslouchám vše kvalitní. Jak se říká „od Bacha  po Vlacha“.  Rád si poslechnu i zahraju klasiku a stejně tak i tvrdý rock. Hudbu si prostě užívám.

Rozhovor so skupinou HEX – lampový zvuk v oranžovom

Kapelu Hex sme navštívili v ich skúšobni v DK Lúky, v Petržalke a chalanov sme vyspovedali v priľahlej pizzerii, kde ochotne odpovedali na naše otázky. Zaujímalo nás predovšetkým, ako sa HEX dostal k hudbe, svojmu zvuku, aké majú nástroje, aparáty a ako vyzerá ich práca v štúdiu.

Takže na úvod prvá otázkočka, čo teraz robí Hex, čo chystá?

Yxo: Teraz hlavne koncertujeme, toto je naša hlavná sezóna, takže teraz sme každý víkend na nejakých festivaloch, niekedy hráme dva, niekedy až štyri koncerty za víkend, takže koncerty koncerty koncerty…

Chystáte aj nejaký nový album?

Yxo: Zatiaľ nie, dávame dokopy nejaké nápady, ale iba tak skromne.

Stíhate medzi koncertami ešte aj skúšať?

Yxo: ani nie…

Takže ten repertoár je už v podstate ustálený…

Yxo: Áno,  už 17 rokov hráme na festivaloch tie najväčšie hity, sem tam pesničky z nových albumov, takže tie už nemusíme cvičiť, pretože na tých koncertoch sa človek zohrá lepšie ako v skúšobni…

Ako by ste označili vývoj vášho zvuku od začiatku až po dnešok, čo ste používali a čo používate teraz?

Fefe: Tak ja som napríklad používal dlho aparáty Line6…

Yxo: Ale na začiatku, tam boli ešte Becky všelijaké….

Ďuďo: No tak na začiatku som mal Solton kombo, potom som mal tranzistorový Marshall, potom som si kúpil Line6, lebo boli v móde. Tie sa mi dosť páčili, ale postupom času som zistil, že sa to nevie presadiť popri lampovom aparáte, tak som si kúpil  lampového Voxa a vtedy som prišiel na to, že tadial cesta vedie. Teraz tie lampové aparáty používame v podstate všetci

Fefe:Ja som začal Regentom a gitarou Jolana Jantar, potom som si kúpil Jackson Charvel gitaru, takú hokejku,potom som mal Marshalla valvestate, k nemu som si kúpil Roland GP16, to bol multiefekt , neskôr digitech 2112 lampový processor a k tomu koncák Marshall El34 50x50, po ňom prišlo  Mesa Boogie 50 Caliber a Marshall bedňa. No a teraz mám  Orange.

Yxo: No ja som na začiatku hral na všelijaké požičané aparáty Marshall a zdalo sa mi, že to hrá absolútne úžasne, k tomu som mal  Jolana Proxima bass. Po tej Jolane som mal Squier  Precision, pre ktorý som cestoval až do Prahy. To už vyzeralo    ako ozajstná basa. V tej dobe som si kúpil prvý Hartke basový aparát a k tomu robenú basovú bedňu. Potom už prišla éra Ampegu, velká bedňa 8x10, malá bedňa 4x10, hlava SVT4. Čo sa týka basgitár, tak som si kúpil Musicman-a Stingray, mám aj lubový  Epiphone, a Kamil Grebeň mi urobil basu úplne na mieru, tá sa volá Hanka Bass... no a teraz naposledy som kúpil ten basový Orange, k tomu používam  Ampeg bedňu a to hrá úplne geniálne. Ten zosiľňovač je celolampa, takže to je úplne niečo iné ako ten Ampeg. Nehovorím, že je to lepšie, ale je to niečo úplne iné a to mi momentálne sedí. Lampa je proste lampa a Orange je jeden zo strojcov tohto zvuku.

Tybyke: (bicie): No na začiatku boli samozrejme Amatky, potom Tamy s pekelnými priemermi 14,16,18 a 24-ka kopák a teraz mám Yamahy Beech Custom – oldschoolové a perleťové, činely mám Byzance od firmy Meinl. Ale ešte stále som nenašiel to čo hľadám, pretože na to nemám peniaze (smiech)

 Takže ste zavhrli tie digitálne aparáty?

Ďuďo:No svojho času to bolo v móde,ja som to napríklad videl na koncerte The Cure a vtedy som si povedal – tak toto by mohlo byť ono – ale postupom času som zistil, že tie lampové aparáty hrajú omnoho lepšie, sú prieraznejšie a lepsie sa presadia. A teraz máme všetci viacmenej tie Orange.

Mýslite si, že výbava ktorú teraz máte je už ustálená, alebo budete niečo obmieňať?

Fefe: To vieš, každý hudobník je týmto postihnutý….

Yxo: No presne... ja napríklad určite viem, že chcem ešte aspoň dve basgitary, ktoré budú úplne iné ako tie, čo mám teraz, a aj tie aparáty človek večne skúša, ale zatiaľ mám všetko, čo som si vysníval.

Ďuďo: My sme si všetky tie staré aparáty nechali, aby sme mali v štúdiu možnosť ten zvuk variovať, pretože čím viac aparátov, tým viac možností.Ale čo sa týka toho Orange-u, tak to je perfektný koncertný aparát, pretože sa strašne presadí v tom hluku, ktorý na koncerte vzniká.
Yxo: Keď sme teraz hrali koncerty na Orange-och, tak aj zvukári nám povedali, že to znie o triedu lepšie – sú to jednoducho špičkové aparáty.

A z tých basgitár, ktorá je tá, ktorú najradšej používaš?

Yxo: Teraz používam Hanka Bass, ktorú mi vyrobil Kamil Grebeň, pretože mám rád zvuk Precisionu a on mi ho vyrobil na mieru – je tam aktívna elektronika, čo  mám rád a taktiež starý fenderácky snímač, je presne z takého dreva, aké som chcel. Ešte si možno nechám u neho vyrobiť jednu basu – tiež Precision, ale trošku iného charakteru. Ja mam rád zvuk týchto Precisionov, chcel by som si kúpiť ešte Rickenbeckera, ale všetko postupne….

Takže čo sa týka zvuku, máš asi radšej starú školu…

Yxo: No jasné, pretože tam to všetko vzniklo, v tých 60-tych rokoch a stále to znie dobre. Keď si zoberieš tie staré Led Zeppeliny alebo hocičo iné, tak to znie lepšie ako to, čo sa robí dnes.

Mal si niekedy aj inú kofiguráciu reprákov, trebárs 1x15?

Yxo:Mal som jednu robenú pätnástku, ale mne sa 15-tky nepáčia, pretože  to hrozne hučí.

Takže máš rád konkrétny zvuk, ktorý prerazí cez celú kapelu…

Yxo: Nie že prerazí, ale sa tam pekne ozve….

Zbytok kapely: Ale áno, taký čo prerazí cez celú kapelu….

Ďuďo: Veď šéf kulturáku ,čo tu býva oproti nám sa chodí stále stažovať , že toho Yxa je zase najviac počuť (smiech).

Yxo: Vy tomu nerozumiete…J

Ešte sa vráťme k tej Hanka Bass, ako by si objasnil genézu tohto nástroja?

Yxo: On mi ju postavil vtedy, keď sa mi narodila dcéra Hanka, takže jej meno mám aj na hlave tej basy. To je moja značka.

Máte aj nejaké iné nástroje robené na mieru?

Ďuďo: Mne vyrobil Jano Bodlák veľmi pekný Telecaster s fládrovanou vrchnou doskou, čo bolo vtedy veľmi moderné, ale ten mi ukradli.

Fefe:Ja som mal Stratocaster od Neusera, ale ten mi tiež ukradli. Teraz mám Explorer od Kamila Grebeňa.

A čo efekty?

Fefe: Ono sa to postupom času už vykrištalizovalo, pretože keď máš dobrý aparát, tak tých efektov už tak veľa ani nepotrebuješ. Mám ich viac, ale nepoužívam ich všetky naraz. Napríklad na nahrávanie mám Fender Blender, to je fuzz, on sa na koncertoch veľmi používať nedá, ale na platniach to znie perfektne. Je to jednoducho zvuk, ktorý z ničoho iného nevylezie.

Čo by si ty vypichol ako tie najlepšie vlastnosti toho Orange-u, v čom sú lepšie ako iné aparáty?

Yxo: Najlepšie je na tom to, že je to celolampa, asi sa tam ten zvuk tvorí inak a hlavne je trochu drzejší, má oblejšie basy, aj výšky má konkrétnejšie…. Celkovo ten zosilňovač hrá konkrétnejšie ako Ampeg, tie lampy tam robia strašne veľa. No a samozrejme mám aj pedalboard, kde mám Jim Dunlop kvákadlo a 4 basové krabičky od firmy boss – flanger, chorus,booster a ladičku.

Keď hráte koncert, ako nazvučujete aparáty?

Jednoznačne mikrofónmi, na gitary Shure SM 57-tčky, dokonca ich začal používať aj Yxo na basu.

A čo struny, meníte pred každým koncertom?

Yxo: Tak to nie, ja som rád používal D addaria Prismy, teraz sa to tuším volá Pro Steel a s tými som veľmi spokojný, pretože dlho vydržia. Naťahujem 50-tkovú sadu, ktorá končí 105-kou a na Epiphone, ktorý používam ako druhú koncertnú basu naťahujem 45-ky, ktoré končia 100-kou. Proste tlsté dráty.

Fefe: Ja používam zásadne struny Ernie Ball 11-tky, tie sa mi zdajú najlepšie, ale možno je to iba môj subjektívny názor. Predtým som naťahoval 13-tky, ale vrátil som sa k 11-tkam, pretože som mal inú gitaru – Explorera, teraz mám Duesenberg-a, gitaru z Nemecka a tam dávam 11-tky.

Ďuďo: Ja som tiež prešiel z 9-tok, cez 10-tky až po jedenástky, pretože sa mi zdá, že sa to menej rozlaďuje, keď sú tie struny hrubšie. Ja som si nedávno kúpil svoju vysnívanú gitaru Fender Jaguar.

To je veľmi špecifická gitara, mohol by si nám o nej niečo povedať?

Ďuďo: Mne sa velmi páčilo, ako vyzerá a má aj veľmi špecifický zvuk, prijemný na výškach. Ale trochu s ňou bojujem, pretože je tam zlá kobylka, tu som už vymenil, napískavali mi snímače, takže tam som tiež niečo upravoval. Takže s tou gitarou to nieje také jednoduché ako: hurá, kúpil som si ju a teraz na nej hrám, v podstate na nej stále niečo riešim, ale o to to bude lepšie.

Máte aj vlastné nahrávacie štúdio. Ako vzniklo?

Ďuďo: Pred pár rokmi som si kúpil Pc-čko, s tým som sa začal trochu hrať. Teraz robíme v Nuende, s ním som sa naučil celkom robiť. Potom sme si kúpili lepšiu zvukovú kartu, momentálne máme Multiface od RME-čka, vďaka ktorej môžeme nahrávať naraz 16 stôp.

Nahrávate všetci naraz?

Ďuďo: Poslednú platňu sme robili celú kompletne u nás, nahrávali sme aj bicie, basu a dve gitary naraz . Keď chceme, aby to znelo živo, boli tam presluchy a všelijaké chybyčky, tak nahrávame spolu. Máme klasické Yamaha monitory , ktoré sú všade.

Posledný album teda vznikol celý u vás v štúdiu, alebo ste ho miešali niekde inde?

Ďuďo: V podstate sme ho miešali celý tam, niečo sa spravilo u Maťka Čemu, ale mastering sme robili s Mirom Širanom  v Žiari nad Hronom. To je týpek, ktorý sa zásobuje samými zaujímavými mašinkami, má tam analógový pás a všelijaké lampové predzosiľňovače: ten mastering urobil veľmi veľa, zvuk sa spriezračnil  a skonkrétnil.

Používate pri nahrávaní aj nejaké softwarové simulácie?

Ďuďo: Nie, respektíve stále menej. Teraz sme kúpili dobrý lampový predzosilňovač Ivory od firmy TL Audio, cez ten zvuk zateplujeme, alebo cez neho nahrávame spevy…čokoľvek, robíme cez to kompletne všetko.

Používate sample pri live hraní?

Ďuďo:  To už ani veľmi nie, ja mám na starosti klávesy a väčšinou sa tým zvukom vyhýbame – skôr len také prirodzené veci ako Fender piáno, Hammondy a tak podobne. Nejakou elektronickou cestou sa už asi nebudeme uberať, skôr country (smiech).

Čo bol ten prvotný impulz, ktorý vás priviedol k hraniu?

Yxo: Ďuďo bol raz ešte vo východnom Berlíne na školskom výlete a odtial  si priniesol kazetu od skupiny The Cure - The Head on the Door, to nás úplne ovalilo. Predtým sme boli duranysti, depešáci…Hneď sme vedeli, že musíme mať kapelu a hrať ako oni, tie pesničky čo sme vtedy robili boli také viacmenej pajcnuté, ale hrali sme, to bolo dôležité.

Ďuďo: Na  The Cure sa nám strašne páčilo, že nemuseli ani vedieť tak dobre hrať na to, aby robili dobré pesničky. Mali sme  neskôr aj taký projekt, Hex hrá The Cure, a keď som to sťahoval tak som zistil, že to majú všetko strašne jednoducho vymyslené…

Yxo: Ale to je na tom najťažšie, vymyslieť jednoduchú a dobrú vec…

Ďuďo: To je pravda, oni majú tie pesničky vymyslené úplne najjednoduchšie, aj tie obraty a tóny na gitare sú spravené tak, aby sa im to hralo pohodlne.

Yxo: Keď teraz chodíme po tých koncertoch a hráme a ja vidím tých ľudi ako sa bavia, tak je to veľmi príjemné. A stále ma nakopávajú aj tieto nové aparáty. To máš ako s nástrojom, s každým novým kusom ti príde nová motivácia.

A na záver posledná otázočka. Akú muziku počúvate teraz?

Yxo: Čo ja viem…..Každý počúvame asi niečo iné, teraz napríklad veľa počúvam novú platňu Queens Of The Stone Age, to sa mi celkom páči, nových Manic Street Preachers, moja obľúbená kapela je Nine Inch Nails. Celkovo mám radšej tvrdšiu hudbu, ale mám rád aj pesničky.

Tybyke: Ja momentálne počúvam v aute Toma Waitsa, album Mule Variations, výborná doska.

Fefe:Napríklad Cardigans, to máme radi asi všetci.

Ďakujeme skupine Hex za poskytnutý rozhovor a prajeme im veľa dalších úspechov.

Zhovárali sa: Matej Krivánek a Tomáš Lukačka

Ak chcete na tento článok reagovať, prípadne máte nejaké ďalšie otázky či pripomienky, na fóre sme pre vás pripravili novú tému.

Rozhovor s Andrejom Šebanom 19.5.2007

Andreja sme navštívili doma, na konci Rače, v malom domčeku ako vystrihnutom zo slovenského vidieka 70tych rokov. Človek by nepovedal, že sa nachádza v hlavnom meste, ale v malej dedinke na východnom Slovensku. Andrej tu našiel svoj pokoj a práve toto je miesto, kde vzniká hudba, ktorej sa momentálne venuje. Andrej nám po rozhovore ochotne zahral aj na gajdách, na ktoré sa momentálne učí hrať.( viď foto )

Čo teraz práve robí Andrej Šeban?

Točím dosku a už mám toho aj dosť hotového. Popritom cvičím a to všetko by sa malo spojiť niekedy na prelome septembra, októbra. Mal by som odohrať jeden koncert v divadle Aréna – sám, a uviesť nové CD.

Budeš pokračovať v línii SPACE BOYS, alebo aký charakter bude mať tento album?

Podstatnú časť vecí odohrám sám, možno to bude aj dvojplatňa. Materiálu je dosť aj na trojplatňu. Vrstvím jednotlivé plochy, využívam loopy a efekty, spievam a podobne.

Niečo podobné ako sme mali možnosť vidieť na tvojich posledných sólových vystúpeniach?

V podstate áno, ale teraz ten sólový koncert vyzerá inak. Predtým som mal tiež určitý dramaturgický plán, ale teraz to mám dôslednejšie vymyslené – viac pripravené. Menej improvizujem a mám tam viac nacvičených vecí. V prvej časti sa viac venujem ľudovým pesničkám a v druhej časti viac spievam. Hrám aj nejakú prevzatú vec a tak...
Keď toto všetko vyjde, predpokladám, že v roku 2008 sa budem venovať pesničkovému projektu. Pesničiek mám habadej.

Chystáš k tomu aj nejakú šnúru, alebo odohráš len jeden veľký koncert?

Nie, koncertujem priebežne. V podstate po celom Slovensku. Mám ešte niekoľko koncertov a potom by som si chcel dať načas pokoj a venovať sa opäť doske.

V poslednej dobe si sa venoval aj produkovaniu. Ako vidíš vývoj slovenskej alternatívnej scény?

Sledujem ho minimálne. Na druhej strane si myslím, že sa tu dejú veci. Problémom je, že médiá robia všetko preto, aby vynášali do neba ľudí, ktorí nemajú ani talent ani nápady, a ani to nevedia robiť. Mám pocit, že tým dosť dezorietujú mladých ľudí. Tí si potom vyberajú vzory z iných krajín, čo nevadí, ale myslím, že je oveľa silnejšie a inšpiratívnejšie, keď si niekto uvedomí, že jeho vzor býva o dve ulice ďalej. Je tu kopec ľudí, ktorí sú talentovaní, robia dobrú, originálnu muziku, majú nápady, ale nedostanú šancu v médiách. Ale takto to bolo viac menej vždy.

Nie je všetko len čierne, máme tu internet. Má to aj svoju nevýhodu, pretože je tam kvantum informácií a ťažko sa v nich orientovať. Je však veľká šanca, že aj tzv. nekomerčná hudba si nájde svoju cestu k poslucháčovi.

Oslovuje ťa aj moderná hudba, ktorá vzniká teraz?

Celosvetovo? Z toho, čo ja poznám... (pauza)  nič. (Smiech). Ale ja nepoznám všetko, muziky vznikajú kvantá a určite sa dejú veci. Nejaký ten pohyb existuje – vždy existoval. K mojim ušiam sa za poslednú dobu nedostalo nič, čo by prekonalo to, čo prinieslo 20. storočie a minulé storočia hudbe. Ale možno také niečo je...

Poďme trochu do minulosti, pamätáš si na svoj prvý kontakt s hudbou?

Áno.  Môj prvý kontakt s hudbou bola mamina uspávanka . To je prvé na čo si spomínam. Pre mňa je to najkrajšia pesnička, ktorú poznám: Dobrú noc má milá.

Takže prvý kontakt ťa poznačil....

Ja si myslím, že nech je to čokoľvek, ten prvý kontakt človeka vždy poznačí (smiech), je jedno či s hudbou, alebo hocičím iným.

Čo je na zamyslenie je, že v Čechách robili jeden prieskum podľa ktorého 70 percent mladých ľudí nevie zaspievať ani pol ľudovej pesničky. Myslím si, že na Slovensku je to podobné. To je trochu zvláštne.

Keď si človek zoberie čo sa tu dialo, ako sa naša tradícia vyvíjala, čo s ňou ľudia robili, ako sme sa k nej zachovali a aký sme si k nej časom vytvorili vzťah, je to veľmi veľmi smutné.

Neviem si predstaviť nejakých černochov, ktorí by „pindali“ na blues a jazz, alebo na R n B. Takisto si neviem predstaviť nejakých kataláncov, ktorí by sa pri slove flamenco pozerali len tak do rohu a tvárili sa, že to nejaká hlúposť...

A u nás to tak je. Keď niekto povie, poďme si zaspievať nejakú ľudovú pieseň, tak mnohí sa naľakajú: „ale veď to sú kraviny... Pustime si radšej D.J. XY, , ktorý púšťa platne a všetci sa čudujú ako to ten bohovsky robí. Neberiem to tak, že to je tragédia, veci sa vždy vyvíjali rôznymi smermi. Tí, ktorí sú schopní a ochotní robiť muziku by to mali robiť aj ďalej.

Dosť často sa vraciaš k ľudovým motívom.  Skladáš ľudové pesničky?

Domnievam sa že, moja hudba je ľudová hudba, pretože som súčasťou tohto ľudu. To, čo tu vytvorili generácie pred nami treba aspoň trochu poznať, ale aj rozvíjať. Treba to niekde posúvať, a na to sa tu tiež zabudlo. Jednak sú tu síce súbory, ktoré sa to snažia interpretovať tak, ako to robili ľudia pred rokmi – to je v poriadku. Ale chýba tu tá živá tradícia. Keď som sa objavil s fujarou v ruke a začal som sa s tými motívmi hrať a spievať si do toho po svojom, narazil som aj na také názory, že „ to tak nie, to sa musí tak a tak.“

To tu chýba. Ľudia zabudli, že by sa mohli schádzať a len tak muzicírovať sami pre seba. Keď idem po ulici a len tak si spievam, tak tie vydesené pohľady spoluobčanov....Väčšina ťa považuje za idiota. Mnohí radšej pozerajú televízor, alebo idú do krčmy.

Ako sedemročný som začal chodiť na klavír, k čomu som nemal bohvieký vzťah, ale nie preto, že by som nerád hral na klavíri, ale preto že to kolidovalo s mojim obľúbeným kresleným seriálom na viedenskej televízii (smiech).

Kedy si už vedel, že chceš robiť len muziku?

Keď som mal dvanásť rokov. Môj strýko mal rôzne gitary, mal aj elektriku a keď som po nej brnkol bol som očarený. Keď som videl v časopise fotku rockera s dlhými vlasmi, bol som z toho hotový. Potom sa ku mne dostal album Deep Purple in rock, bolo rozhodnuté.

Čo tvoja prvá skupina?

Tak prvú skupinu sme mali hneď ako jedenásťroční. Ja som hral jedným prstom na gitare a chalani mlátili do hrncov a krabíc.

A tvoja prvá gitara a aparát?

Bola to obyčajná španielka a prvá elektrika bola samozrejme Jolana. Aparát mi postavil môj strýko. Bolo to flaškové kombo aj s boosterom, čo bola sranda, pretože v lete sa to celé nejak prehrievalo a booster prestával fungovať, tak som musel hrať cez východonemecké rádio s hallom. Ale akonáhle sa začínalo ochladzovať (jeseň, zima) prichádzal aj super zvuk. Keď bola v skúšobni najväčšia kosa a my sme sa drkotali od zimy, to kombo hralo najlepšie.

Aké gitary máš vo svojej zbierke?

Epiphone Sherraton, Gibson Les Paul Standart ročníky 75 a 87, mexický Fender Stratocaster, Fender Telecaster nilon z Japonska, Takamine New Yorker,Godin Glissenstar 11 strunová bezpražcová, Jolana Strat prerobená na bezpražec, Kópia Rickenbecker ¾ v inom ladení. Iné ladenie používam pomerne často. Mám ešte Gretsch slide gitaru, ukulele,banjo, fujary, píšťalky, a mám aj gajdy.

Často sa hráš so zvukom a efektami, čo momentálne používaš?

Efektov mám dva plné kufre, keby to chcel niekto kúpiť, nech sa páči. Je tam všetko – phasery, delaye, hally, chorusy, flangery..... Teraz toho používam podstatne menej. Boli časy, keď som mal zapojených aj 11 krabičiek v rade a vedel som s nimi aj robiť. Je to však nevyspytateľné, pretože človek nikdy nevie, kde sa ozve nejaký brum alebo pukanec, a mal som pocit, že potom už nebolo ani možné z toho dostať prirodzený zvuk gitary. 

Momentálne používam na live hranie delay od Line 6, model DL4 – ten používam aj ako looper. Mám ešte Whammy pedál od Digitechu, Ernie Ball stereo pan a volume pedál a Danelectro Fab Tone.

Využívaš aj digitálne simulácie?

V podstate nie som proti. Keď z toho lezie zaujímavý zvuk, ktorý by som inak nedosiahol, dá sa to použiť. Nerozumiem však ľuďom, ktorí si kúpia simulácie a hľadajú tam zvuk starého elektrónkového aparátu. Jeden černoch raz povedal: „Chcete zvuk flaškového komba? Tak si kúpte flaškové kombo!“

Je nejaký rozdiel medzi vybavením ktoré používaš na koncerte a v štúdiu?

Do štúdia toho nosím podstatne viacej. Beriem aj všetky krabičky. Ak točím svoje veci, nanosím si tam kopec efektov, všetky možné gitary, aj ukulele, staré banjo. Keď na niečo dostanem chuť, tak to zapnem. Ale napríklad sa mi dejú také veci, že si v štúdiu vymyslím úplne iné zapojenie looperov a efektov a inak s nimi narábam.

Tá pódiová zostava je stabilná.( viď foto ) Bolo by to peklo si doniesť na pódium zakaždým niečo iné. Na pódium treba chodiť s niečím, o čom vieš, že keď to zapneš, tak sa to bude stopercentne chovať takto – toto to bude robiť a nič viac. Lebo doniesť si na pódium veci, ktoré si si včera kúpil, to je utrpenie. Potom na pódiu ani nehráš, ani sa nezoznamuješ s aparátom.

A na záver – v každom rozhovore s tebou padne otázka o Free Faces a stokrát si túto kapelu vyhlásil za mŕtvu...

Pre mňa je to uzavretá vec...

...áno, ale ako to vyzerá s ASH Bandom, nemám teraz na mysli zostavu Buntaj-Šeban-Rózsa, ale chystáš kapelový projekt, ktorý by hral improvizovanú hudbu?

Niečo pripravujem, ale zatiaľ o tom nebudem hovoriť...

Pre Muziker sa zhovárali: Tomáš Lukačka a Matej Krivánek.

Ak chcete na tento článok reagovať, prípadne máte nejaké ďalšie otázky či pripomienky, na fóre sme pre vás pripravili novú tému.